Jiří Sláma Chlístov je úspěšný včelař a výrobce medoviny

Snad to byl osud, když došlo k tomu, že jsem po vojenské službě nastoupil jako mistr odborného výcviku v učňovském středisku kuchařů u Interhotelů Brno. Tam jsem začal studovat i pedagogickou školu. Nepůsobil jsem tam ale dlouho, protože hlavně kvůli problémům s ubytováním bylo lépe vrátit se domů, na Vysočinu.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Došel jsem tehdy na Jednotu, kde jsem se původně vyučil prodavačem, a tam mě ihned přijali jako mistra odborné výchovy prodavačů. Po několika letech této práce jsem byl jmenován vedoucím učňovského střediska a zanedlouho o mě požádalo vedení učiliště v Havlíčkově Brodě a stal jsem se zde učitelem. Po několika letech zajímavé profese učitele přišla nová školská reforma a náhle mi dvouleté pedagogické vzdělání nepostačovalo.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Měl jsem na vybranou – buď absolvovat šestileté vysokoškolské studium nebo odejít. Zvolil jsem druhou variantu a vrátil se k oboru, který jsem vystudoval. Nastoupil jsem v dnes žel zaniklé pekárně na Žižkově, nejprve do výroby, později jsem zde pracoval jako směnový mistr a nakonec jako vedoucí provozovny. Po mnoha letech, kdy privatizace zlikvidovala výrobu, začal jsem uvažovat o nějakém drobnějším podnikání.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Vždy mě coby venkovského chlapce přitahovala nějaká zemědělská činnost a už od dětství bylo mým snem pořídit se včely. Živě si vzpomínám na první impuls k tomuto rozhodnutí, kdy jsem jako zvídavý klouček na vsi docházel za svým strýcem do jeho včelína. Nikdy nezapomenu na fascinující obrázky života včel v úle a hlavně nádhernou vůni propolisu, vosku a medu, kterou byl celý včelín provoněn. Nakonec jsem si tento obor vybral a včelařinu jsem začal dělat dokonce na profesionální úrovni.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Počet včelstev na uživení nemůže být malý, já jsem jich obsluhoval několik desítek let více než 150. Protože je včelaření velmi náročné na znalosti a praktické dovednosti, přihlásil jsem se ke studiu oboru na jediném učilišti pro dospělé v Nasavrkách. Toto jsem dokončil ve svých téměř padesáti letech, ale nikdy jsem nelitoval. Dostal jsem výbornou průpravu pro obor a záhy jsem uplatnil i své pedagogické znalosti a na této škole již několik let externě vyučuji ve včelařských kurzech. Současně jsem často zván do včelařských organizací.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Rozdíl je obrovský pro nás, kteří jsme museli sledovat vývoj v úlových sestavách, v metodice včelaření v racionalizaci, a pochopení metod vedení včelstev k vysoké produkci medu i dalších včelích produktů. Tak jak je známá věta jedné básně, platí zde zcela, že „kdo zůstal stát, již stojí opodál…

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Znám mnoho včelařů, kteří zůstali u starých, vysloužilých úlů a jejich metody včelaření se v ničem nezměnily. Vedou svá včelstva jako jejich předchůdci, kde výsledkem nemalého úsilí jsou podprůměrné výnosy medu, málo početná a často i velmi bodavá včelstva. V současné době umíme vytvářet nová včelstva, která šlechtíme na mírnost a vysoký medný výnos. Moderní, tzv. nástavkové úly jsou stavěné pro velmi výkonná včelstva a práce v nich je daleko snazší a podstatně produktivnější než je tomu v původních monolitických úlech, ale realita je žel taková, že mnoho zvláště starších včelařů na nich stále lpí a tyto s nimi často i dožijí.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Rozdíly nejsou pouze pozitivní. Velmi nás trápí, že oproti minulosti zde máme brčálově zelené louky bez květů, na polích lány monokultur typu řepky olejné, hořčice, pohanky a kukuřice. Vedle toho nám umírají naše smrkové lesy – hlavní zdroj oblíbeného lesního medu. A co nehorší, že průmyslové zemědělství nám někdy přímo, jindy plíživě včely otravuje přemírou chemických prostředků, které jsou buď pro včely jedovaté nebo relativně neškodné. Zemědělská lobby si v posledních letech vymohla i takovou zrůdnost, jakou je možnost aplikovat postřiky přímo do rozkvetlých lánů, kde včely právě provádí cennou opylovací službu. Řeknu vám jedno: pokud bude současný trend pokračovat, dočkáme se záhy naplnění památné věty Alberta Einsteina: „Pokud lidstvo vyhubí včely, samo zahyne do čtyř let“.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Jak jsem již zmínil, vystudoval jsem potravinářskou školu, a proto mi byla velice blízká veškerá výroba, kde jde o kvasné procesy. A protože jsem měl i dost medu, naskýtala se přímo možnost zkusit vyrábět medovinu. Absolvoval jsem i odborný kurz, nakoupil základní zařízení k výrobě a jako vše jsem dělal hned naplno. Založil jsem prvních 500 litrů a dal procesu kvašení, zrání i ochucení patřičnou péči. Nebylo to snadné, jako u vína jde o to, aby medovina „nechytla“ nemoc či pachuť, ale naštěstí první vyšla a brzy byla rozprodána.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Založil jsem dalších 500 litrů, ale ta byla hotová zase až za rok – a zákazníci už na ni čekali. Bylo třeba vyrábět více, ale s chovem včel ve velkém to nebylo možné zvládnout. Naštěstí se myšlenky na větší produkci ujal můj syn a zprvu pod mým vedením, ale velmi brzy samostatně pokračoval. Každoročně navyšoval výrobu o tisíce litrů, investoval nemalé částky do nového zařízení, budoval moderní prostory sklepa, sklady, linky na plnění i kvasírny. V posledních letech získal opakovaně i vítězný nápoj v soutěži regionálních potravin a vyvinul nové druhy medovin – dnes je jich již sedm.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Jeho současná produkce je oproti mým původním pěti stovkám litrů přesně stonásobná. Mám z něho velkou radost a dnes již pouze obdivně pozoruji výrobní proces i zařízení, kde bych se musel od svého žáka učit.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Své dny jsem se naučil rámcově plánovat tak, abych na základě získaných zkušeností zvládl stále ještě velký počet včelstev a v zimním období i další činnost, která mě dříve živila – tou je truhlářská výroba úlů pro moji potřebu i pro včelaře. Baví mě život, ve kterém člověk něco hodnotného tvoří – to člověku přináší radost i uspokojení. Když se večer ohlédnete za proběhlým dnem, jde o příjemný pocit, že člověk něco pěkného a užitečného vykonal a nežije nadarmo.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Každý den je jiný – od jara do konce léta trávím hodně času péčí o včelstva, od podzimu do jara jde o přípravu na sezónu v mé oblíbené dílně. Ať je čas teplý či mrazivý, denně se musím hýbat – pravidelným cvičením začínám den a protože miluji les a naši krajinu, v žádném dni nevynechávám procházku – chůze je nejlepší a nejzdravější pohyb. Od mládí jsem aktivně sportoval, a snad proto je pro mě pohyb na zdravém vzduchu naprostou přirozeností. A večer – nesleduji přihlouplé seriály, kterými televize přímo otupuje moudrost, přirozenost dobra a láskyplných vztahů mezi lidmi. Nejraději si sednu a čtu dobré knihy. Naprosto cizí jsou pro mě témata války, násilí, kriminálek či detektivek – v televizi si tedy v podstatě nemám co vybrat a jenom žasnu nad ubohostí současné „kultury“.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni

Když jsem studoval v Pardubicích, kdy jsem byl paradoxně ze závodního sportu a nezdravého ovzduší chemického města nemocný na průdušky. Jak už to bývá – každé zlo je k něčemu dobré. Moudrá učitelka mi ve škole poradila dechová cvičení jógy. Chodil jsem tam k vynikajícímu mistru jógy a to příjemné pomalé cvičení, relaxace i moudré učení Východu mě snad v dobrém doslova změnilo život. Cvičil jsem pravidelně a rád a když jsem začal pracovat v Havlíčkově Brodě, jógu jsem zde tehdy začal vyučovat – zřejmě jako první. Potom jsem vedl kurzy dalších dvacet let, mezi tím i napsal knihu o józe a pro přínos ke každodennímu snad zdravějšímu a pozitivnějšímu přístupu k životu v příjemných praktikách jógy pokračuji.

Zdroj: Deník / Štěpánka Saadouni