Předchozí
1 z 7
Další

Fotro 1Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Kovářem jsem byl celý život. Můj otec otevřel dílnu v roce 1937. Jako živnostník pracoval i za socialismu po roce 1948, přesto že tehdejší páni uvažovali jestli by nebylo lepší z jeho domu udělat kulturák nebo zdravotní středisko. Ale brzy jim došlo, že kováře potřebuje i socialismus. Konkrétně tehdejší zemědělské družstvo se bez kováře neobejde. Tak můj otec koval dál. Ovšem za peníze které odpovídaly tehdejší době. Když si kovář vydělal za rok 34 tisíc, musel zaplatit z té částky 45 procent daně.

Foto 2Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Mě se kovařina líbila už od dětství. Vyrostl jsem v dílně, takže bylo jasné, že i já budu kovářem. Tehdejší úřady byly natolik vstřícné, že mě nechaly vyučit se u otce doma. Ovšem něco za něco, po vyučení jsem musel podepsat smlouvu se Zemědělskou správou, že budu pracovat v družstvu. Tehdejší kováři se museli naučit také strojní dojení a umět okovat koně. Podkovářství byla zvláštní specializace. Znamenalo to znát dokonce ananatomii koně.

foto 3Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Pracoval jsem v zemědělském družstvu ve Věži a nemohu si na tu dobu stěžovat. Byť jsem dělal obyčejnou řemeslnou kovařinu. Koval jsem pluhy a radlice. Můj otec zemřel v roce 1988 a změn už se nedožil. Škoda, měl by z toho určitě radost, že se naše dílna znova oatvřela. Já začal po roce 1989 podnikat soukromně. Stal jsem se i členem Družstva kovářů v Praze, ale nakonec jsem z něho vystoupil a dělám jen sám na sebe.

Foto 4Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Když chcete dělat sám na sebe, znamená to práci od rána do večera, ale když to člověka baví, den vám uteče ani nevíte jak. Už jsme se synem v dílně kovali všechno možné. Oplocení, zahradní nábytek, doplňky na zahradu nebo do bytu. Všechno je o domluvě se zákazníkem. Objednávky máme z celé republiky.

Foto 5Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

To nejzajímavější, co jsme v poslední době dělali, je zámek v Polné. Všechny kovářské práce co v zámku jsou pocházejí od Jermlů. Vyváželi jsme naše výrobky i do ciziny. Tam mají úplně jiný vkus. Všechno ozdobné a kroucené, žádné ostré hrany, všechno do kulata.

Foto 6Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Kovám nejraději za tepla. Za studena je to jen běžná zámečnická práce. Nápady hledám většinou v přírodě nebo u starých mistrů. Například ten hodinový stroj co se na něj díváte, jsem získal v Čáslavi výměnou. Chtěl jsem hodiny zprovoznit, ale ukázalo se, že dělají takový rámus, že bych v dílně nevydržel.

Foto7Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Já mám největší radost z toho, že se kovářem vyučil můj syn a mám pokračovatele. Pomáháme si navzájem, poradíme si. Někdy je člověk prací tak zaslepený, že potřebuje i druhé oko, aby viděl, co dělá špatně.