Všechno, co dáš, se ti vrátí, říká kočičí máma Lucie Košmiderová

Ale opravdová láska přišla až mnohem později, když mi bylo něco málo přes dvacet a seznámila jsem se s manželovými rodiči. Ti měli „kočky domácí“. Když jsem viděla, jak krásně v domácnosti kooperují a začala poznávat jejich nonšalantní povahy, zatoužila jsem mít svojí vlastní chlupatou paní domu… A čím déle jsme spolu žili a já poznávala tu úžasnou kočičí osobnost, tím více jsem věděla, že bez nich už to nikdy nepůjde.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

K útulku Mikeš v Havlíčkově Brodě jsem se dostala asi před čtyřmi lety. Je to možná trochu postižení, ta neodbytná potřeba všem pomáhat a „zachraňovat svět“. Vystudovala jsem sociální práci a 12 let pracuji v sociálních službách, nyní jako vedoucí terénních a ambulantních služeb. Lidem pomáhám v práci, zvířatům v soukromém životě.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Vlastně ani netuším, co byl první krok, ale najednou jsem si začala všímat krmných míst ve městě, u každého kocoura, který mi přeběhl přes cestu jsem hned zkoumala, jestli je kastrovaný a v dobré výživové kondici. To poslední, co mě vyburcovalo bylo právě zjištění, jak špatně se žije bezprizorním kočkám na ulicích a jak moc je to lidem jedno. Když běží po silnici pes, všichni volají policii a snaží se ho dostat do bezpečí. Když běží kočka, nedělá nikdo nic, protože „to je přeci normální“. Ale ono není. Alespoň pro mě ne.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Podílím se na odchytech a kastračním programu, zajišťuji návštěvy u veterinářů, nepravidelně chodím do útulku pomáhat s úklidem a péčí o chlupáčky. Sama mám doma vždycky nějakou „dočasku“. Zaměřuji se na PR a fundraisingové aktivity.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

V loňském roce jsem již potřetí zajistila tisk a prodej kalendářů našeho spolku, loni poprvé jsem jej také sama nafotila. Dvakrát ročně nás mohou lidé najít také na trzích řemesel. Předměty k prodeji sama s přáteli vyrábím. V minulosti jsem pořádala „blešáky“ a proběhl i benefiční koncert. Přijde mi smutné, že většina útulků funguje bez jakýchkoliv dotací a fungování a je závislá pouze na darech zpravidla drobných sponzorů. Takže nechci čekat s nataženou rukou, ale jít tomu naproti, jak nejvíce to jde.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

V této práci nacházím naplnění. Vím, že dokážu věci změnit, i když se možná zdají bezvýchodné. Když se vám podaří zachránit život, je to nepopsatelný pocit. Pro mě není rozdíl mezi životem člověka a životem zvířete. Mám vždycky obrovskou radost, když se podaří doslova vypiplat zraněné zvíře, odkojit nalezené kotě, a nakonec najít dobrý domov. Bohužel občas je to také dost smutná práce a bezmoc dokáže zválcovat všechno dobré, co se podařilo.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Příběhů, které se mi dostaly pod kůži, je nepočítaně. Každá kočka je osobnost, často mají za sebou hrůzy, na které nechcete ani myslet. Ale nejaktuálnější je pro mě příběh malé Tary. Kotě sotva do dlaně s váhou dvacet deka a obličejem pokrytým vrstvou muších larev. Nebyl viditelný čumáček, tlamička ani oči, skoro nedýchala. Když jsem ji přebírala od nálezce, nevěřila jsem tomu, že naše první společná cesta k veterináři není zároveň poslední. Dnes je z ní ale navzdory smutným začátků krásná, dlouhosrstá a hravá holčička, i když zdravotně je obrovsky podlomená. Trpí chronickou rýmou, kvůli které se jí špatně dýchá a sebemenší nachlazení jí skolí. Já ale doufám, že se úplně uzdraví a najde ten nejlepší domov.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Čísla se každým dnem mění. V tuto chvíli je více příjmů než adopcí. V současnosti máme v péči kolem sta koček, z toho je zhruba šedesát koťat v různém věku. Bohužel pokud nám nebudou kočičky odjíždět, nemůžeme pomáhat dalším. Takový je princip útulku. Nejsme stálým domovem, pouze přechodným.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Věřím, že všechno, co dáš, se ti stejně vrátí a každý z nás může "páchat" dobro ve prospěch druhých. Nebuďme lhostejní.

Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová