Předchozí
1 z 5
Další

Miroslav Polívka: Největším nepřítelem při jojování je tréma

Miroslavu Polívkovi ze Sedletína na Havlíčkobrodsku je 25 let. Studuje Vysokou školu ekonomickou. Již víc než devět let se věnuje originální zábavě, takzvanému jojování. S kovovou cívkou na pružném lanku dokáže vskutku virtuózní věci. Účastní se soutěží na úrovni Mistrovství Evropy. V Chotěboři vedl kroužek jojování při DDM Junior, nyní pořádá v Chotěboři už čtvrtým rokem soutěže, kterých se účastní jojisté z celé republiky. 
Poprvé jsem viděl jojování v televizi v přehlídce netradičních sportů. Podobá se žonglování. Tehdy jsem byl v prvním ročníku na gymnáziu. Pořídil jsem si první jojo a učil se podle návodů z internetu. Neměl jsem nikoho, kdo by mi poradil. Pak jsem našel přes internet komunitu lidí, která se tomuto sportu věnuje. To mi hodně pomohlo.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni

Jojo vypadá jako dětská hračka, ale při tréninku umí být pěkně zákeřná, když nedáváte pozor. Většina jojistů i těch zkušených, má po tréninku pěkných pár modřin a monoklů pod okem. Já konkrétně mám dva přední zuby umělé. Přerazil jsem si je právě při jojování. Stalo se mi až v roce 2017v Bratislavě, kdy jsem to už s jojem uměl,ale nedával jsem pozor, to se mi vymstilo. Jak vidíte, mám tu fotografii dodneška jako důkaz v mobilu. Ano takhle jsem vypadal.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni

Soutěžní sestavy na závody jsem se učil tak dva roky. Poprvé jsem závodil v Pelhřimově. Skončil jsem takzvaně ve zlatém středu. Za ta léta, co se věnuji jojování jsem byl několikrát na Mistrovství ČR a na Mistrovství Evropy. Nebudu napínat, první místo jsem nikdy nevyhrál. Já jsem totiž od přírody trémista. Největším nepřítelem při jojování je tréma, ta sundá i zkušeného mistra.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni

Postupem času jsem zjistil, že jsem mnohem lepší organizátor než závodník a tak jsem začal pořádat soutěže v Chotěboři. Založil jsem tady při Domu dětí a mládeže kurzy jojování, ale když jsem začal studovat na vysoké škole, musel jsem si za sebe najít zástupce. S kamarády z komunity jojistů se stýkám dál, hodně mi pomohli a hodně mi dali. Jsme skvělá parta. Jojování je životní styl.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni

Jojo pro začátečníky z umělé hmoty stojí tak zři stovky, to nejlepší pro závodníky přijde až na tři tisíce. Já se v současné době věnuji jen soutěžím na Mistrovství Evropy. Před závody je trénink intenzivní tak tři hodiny denně, Japonci ale trénují až sedm hodin. Doma měli nejdřív připomínky, protože jojo, když s ním házíte, tak zvláštně šustí a vrže. Ale pak si naši zvykli, jsme doma tři kluci, takže ticho tam nikdy nebude.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni