Předchozí
1 z 8
Další

První antikvariát jsem otevřel v lednu roku 2001, měl jsem pronajatou malou místnost dvakrát pět metrů v Dolní ulici. Potom jsem se ještě stěhoval do větší místnosti ve stejném domě, ale tam mě tížil stále více stoupající nájem. Pak jsem se náhodou dozvěděl, že město hledá využití pro interiér Štáflovy chalupy, tak jsem ještě s kamarádem, který podniká v oboru levných knih, podal žádost. Dopadlo to dobře, zástupcům města se náš návrh líbil, a tak jsme se na konci roku 2001 stěhovali do Štáflovy chalupy. Kamarád začal mít více podnikatelských aktivit, takže dva roky poté už zůstaly jen staré knihy.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Od dětství jsem hodně a rád četl, a chtěl jsem tak splnit svůj sen, otevřít si obchůdek se starými knížkami. Postupně jsem se praxí vzdělával v oboru, získával jsem vědomosti, hlavně ohledně výtvarné stránky knihy, ale například dějiny literatury se doučuji dosud a necítím se být v tomto směru vůbec odborníkem, spíše mě zajímá osud a dílo jednotlivých pro mě zajímavých spisovatelů.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

V Dolní ulici přicházelo do obchodu více nových zákazníků, kteří se přišli třeba jen podívat. Tady v chaloupce docela dlouho trvalo, než se sem noví lidé naučili chodit. Ještě i teď, po více než deseti letech, stále mnoho Broďáků ani neví, že tu vůbec nějaký antikvariát je. Ale sběratelé a věrní zákazníci si už zvykli sem chodit a líbí se jim tohle prostředí. Navíc, kdybych zůstal v Dolní ulici,tak bych dnes možná už ani nepodnikal, nájem tam byl skutečně vysoký. Zde jde pouze o zálohy za energie díky podpoře ze strany města.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Jsou lidé, kteří mi knihy dají zdarma a mají radost, že je nemusí vyhodit, ale většinou se jedná o finanční vyrovnání. Někdy vezmu sadu knih jako celou knihovnu, někdy se dohodneme, že vykoupím jen část knih. Často si lidé myslí, že čím je kniha starší, tím musí mít větší cenu.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Často mi lidé nabízejí staré knihy z konce 19. století jako vzácnost, ale ony vzácné nejsou a ani se neprodávají. Často jsou knihy z 60. nebo 70. let 20. století cennější. Jde o tisky, které vycházely v menších nákladech a byly hezky upravené dobrými výtvarníky, mají hezké obálky nebo vazbu. Jsou to knihy, kde jsou například vložené grafické listy, jsou tam podpisy autorů nebo jde o první vydání. Takových knih není moc, a proto je každý antikvář rád vykupuje a prodává.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Na počátku podnikání se mi stávalo, že spoustu knížek jsem si bral domů, že si je nechám, ale tam se mi začaly hromadit bez užitku. Teď už to beru více obchodně. Když nějakou hezkou knihu objevím, tak si ji s chutí přečtu, ale pak ji s klidným srdcem prodám a mám radost, že se prodala. Ale když se objeví nějaká opravdu zajímavá kniha, tak ji potřebuju mít chvilku u sebe, třeba si ji i přečíst a teprve pak ji pustit do prodeje.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Jedna z vzácných věcí, kterou bych zase rád viděl, byla bibliofilie, kterou linoryty ilustroval avantgardní výtvarník 20. let pocházející z Chotěboře, Zdeněk Rykr. Vyšlo jich jen 50 výtisků, a to byla knížka, která se opravdu nevidí a není nikde moc k sehnání. Prodával jsem tu stejnou dvakrát, nakonec putovala přes aukci do Ameriky, cenově byla za dvacet tisíc, ta měla vůbec takový zajímavý osud…

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář

Na internetu mám tři tematicky oddělené e-shopy, kde nabízím asi 8000 knih, zhruba 4000 knih je tady v chaloupce a další jsou ve skladech, dohromady nabízím asi 15 000 knih.Velmi dobře se prodávají pohádky, pro které sem chodí maminky, ať už z toho důvodu, že nové knihy jsou drahé, nebo i proto, že jsou to ty klasické, které četly jako děti, tak je chtějí číst svým dětem. Sběratelskou módou jsou staré dobrodružné knihy, verneovky, mayovky, hlavně ty, které ilustroval Zdeněk Burian, nebo ty v původních vazbách. Často sběratelé sbírají celé edice od určitého nakladatele nebo určitého ilustrátora. Hodně také chodí studenti pro klasickou beletrii nebo doporučenou četbu, kterou mají ve školách, knihy lákají nízkou cenou, na jednorázové přečtení to stačí.

Antikvariát Igora Domkáře ve Štáflově chalupě je kouzelné místo.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni a Igor Domkář