
Pocházím ze Slovenska, tudíž téměř polovinu své kariéry jsem strávila právě tam. Začínala jsem na sportovním oddělení a byla to pro mne velká škola. Když jsem se v roce 2006 přestěhovala do Havlíčkova Brodu, nejnáročnějším úkolem bylo zapadnout, a to hlavně co se týče jazyka. Myslím si, že jsem se s češtinou popasovala celkem dobře. V podstatě hned jsem začala mluvit a posléze i psát. Čeština mne baví, jsem samouk. Gramatika je složitější, ale to podstatné jsem snad pochopila.

V Deníku pracuji s menší přestávkou od roku 2006. Nejdřív jako vedoucí lokální redakce, poslední tři roky na pozici editorky v krajském Deníku. Novinařina mne provází celý život. Často si říkám, že jsem se novinářkou narodila. Je to nádherná profese, s dávkou zodpovědnosti, při které ale nechybí legrace.

Při své práci jsem pořád zažívala spoustu zajímavých a inspirativních věcí. Teď už je toho, vzhledem k mé pozici, méně. Přesto mne ale práce s textem nikdy nepřestává bavit i udivovat. Mám za sebou mnoho rozhovorů s osobnostmi kulturního i sportovního života, jak na Slovensku, tak i v Česku. Dodnes například s úsměvem vzpomínám na interview s Ivankou Trump, když v roce 2000 zavítala do Bratislavy. Tehdy to bylo ještě takové dítě... Ale těch lidí je mnoho a jedna strana by mi na to určitě nestačila. Na své cestě jsem si prošla vším – od sportu, přes kulturu až po zpravodajství. Nejbližší mému srdci je kultura: rozhovory a reportáže.

Když mám čas, tak peču. Chleba, rohlíky, housky. Miluji ruce v mouce. Pohltilo mne to. A další mojí velkou vášní je tvoření šperků, konkrétně náušnic. A jelikož jsem tak trochu straka, musí být výrazné a třpytivé. Hodně třpytivé... A pokud je příležitost, ráda si něco „zamoderuji“.