Strýc mu vysvětluje klidným hlasem, že přišli pro něco jiného. Malý generál mu odsekává: „Teplouši!“, načež zkouší své požadavky diktovat přímo ženě za pultem. Ostatní zákazníci vrhají zlobné pohledy na zátylek, s nímž by pohlavkující ruka vytvořila přímo umělecký celek, zatímco z přední části té hlavy se dál sypou drzá slova. Dospělý doprovod zůstal potichu.

Rodiče, kteří zkazí dítě, si to s ním mohou užívat sami. Příbuzní, učitelé nebo sousedi, kteří s plivníkem přicházejí do styku, ale trpí následky jejich „nevýchovy“. Měli by mít možnost se bránit.

Návrh novely zakazující tělesné tresty je postavený na hlavu. Všichni strýčkové podobní tomu z cukrárny by totiž napříště měli na výběr jenom taktický ústup (ne, ségra, s tvým Pepíčkem já nikam nepůjdu), nebo ztrátu důstojnosti.

Co se týče skutečného týrání dětí, to se dá postihnout podle současného práva.