Vichřice mu zatopila na Vysočině hned dvakrát. V Rozsochatci svrhla strom na jeho sochu a rozbila ji na kusy. O pětadvacet kilometrů dál, na Zelené Hoře ve Žďáru, způsobil vítr ještě mnohem větší škody přímo na jeho nejznámějším kostele. Nepomuk byl ale mučedníkem, a ve srovnání s tím, co mu před smrtí prováděl český král Václav IV., šlo teď jen o malé nepříjemnosti. Jistě by je přešel s bohorovným klidem. „Mlčel jsem, trpěliv jsem byl.“

Sochy světců v krajině dnes prakticky nevznikají. Národ tvoří převážně lidé bez vyznání, a ani sami věřící už neděkují za úspěch či neprosí o ochranu tak, že by vztyčovali sochy svatých. Je však dobře, že alespoň o záchranu ohrožených památek tohoto druhu se lidé zajímají. Není tak dávno doba, kdy by svatý Jana Nepomucký po bouři zůstal pravděpodobně bez pomoci.