Nátlak na novináře se dá stupňovat různě. Neexistuje snad žurnalista, který by se při své práci nesetkal s tím, že mu někdo radí co a jak psát. Vlastně spíše nepsat.

Nikdo vám už pak ale neřekne: nepište o tom, nebo vám zapálím dům… Přesto se to stalo reportérovi Deníků Vysočina Romanu Martínkovi, který ve čtvrtek ráno našel na svých domovních dveřích známky úmyslného zapálení. Útok a varování tak nesměřovalo jen proti novinám, autorovi textů, ale především proti těm, kteří s články nemají nic společného: proti novinářově rodině. Není nic horšího, podlejšího, zbabělejšího.

Od lokálního novináře větší část veřejnosti jakoby permanentně čeká laskavost, smířlivost, nekonfliktnost, prostě pohodu. Někteří místní politici,úředníci, ředitelé, podnikatelé snad dostávají pravidelná školení, jak školit regionálního žurnalistu k obrazu svému.

Jdou na to různě: vždyť přece už tykání například starosty města s novinářem znamená z politikova hlediska závazek k tiché spolupráci. Pozvání na oběd je pak výzvou k přátelství a večerní posezení v klubu už znamená vstup mezi vyvolené. Jenže na konci toho všeho je mnohdy jediné: piš jen tak, jak si přejeme a chceme my. Vždyť tady s námi žiješ a jednou taky budeš potřebovat razítko z naší radnice na opravu svého chátrajícího domečku!

Jakékoliv ovlivňování, zastrašování, přikazování je nebezpečné. Při některých praská sklo ve dveřích, jindy jde jen o nenápadné rady, jak se s určitým tématem vyrovnat. Obojí je ale stejně nebezpečné, protože si prostě myslí, že se prosadí z pozice síly.

Právě proto bude i nadále platit: redaktoři lokálních novin, Deníků Vysočina, budou stále psát o tématech, která jsou důležitá a klíčová pro život i bezpečnost jejich spoluobčanů. Ne šílenců a zoufalců, ale ani ne politiků a úředníků.

Redakce Deníků Vysočina bude maximálně spolupracovat s vyšetřovateli, aby našli pachatele útoku, který měl zastrašit novináře Romana Martínka.
Pokud si tedy kdokoliv myslel, že takový krok změní redakční plány, tak se obrovsky zmýlil. A to je klíčový vzkaz pro všechny, kteří mají pocit, že lokální novinář se nechá zastrašit.