Pro vrcholné české politiky horký brambor, který po několikerém drobném pofoukání z úst páně Kalouska a Nečase, přece jen vychladl, převálcován dalšími zahraničními i tuzemskými dramatickými ekonomickými ději. Ovšem pro tisíce lidí, kteří v postižených místech, ať už se jmenují Světlá, Poděbrady, Nový Bor či Sázava, žijí a zůstávají, každodenní horká starost. Pravděpodobně doprovázená jen těžko změřitelnou úzkostí, dost možná i zoufalstvím. A těch nezodpovězených otázek!

Do neuvěřitelně ostrého kontrastu s výše uvedeným bankéřsko-politickým pojetím se pak dostává permanentní snaha komunální sféry řešit, nebo alespoň zmírnit, konkrétní dopady pádu sklářského gigantu na konkrétní lidi. Ti se, jak se zdá, z myslí vrcholných bankéřů a vrcholných politiků, už vypařili.

Nevyřčený vzkaz z nejvyšších míst jakoby zněl: Človíčku, (byť zcela nevinný), postarej se o sebe sám. Samosprávo (byť zcela nevinná), postarej se o něho! A samosprávy to, zaplaťpámbu, alespoň v míře, jaké jsou schopny, dělají. Poslední iniciativa ze Světlé budiž toho důkazem.

Přesto se jedná o hořký precedens. Po skle a automobilovém průmyslu mohou padnout i další giganty. A dopadne to na lidi a samosprávy v jiných Světlých, Poděbradech, Nových Borech či Sázavách se vzkazem: pomozte si sami.