Dopoledne jsem tam strávil necelou hodinku a sledoval všechen ten příjemný cvrkot, jenž Den s trikolórou, který škola připravila, provázel a charakterizoval.

Studenti Pavla, Vojtěch i Martina, s nimiž jsem prohodil pár slov, kupříkladu sympaticky přiznali, že s nimi doma rodiče o listopadu 1989 příliš nemluví.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že ani já jsem svým dvěma dětem, z nichž to mladší je přesně ve věku jmenovaných studentů, toho o tehdejších událostech mnoho neřekl.

A rozhodl jsem se, že to napravím. Dlužím jim to.