Nedali, protože císař pán byl podle Špelce …korunovanej.

Obliba v rozdávání různých metálů ale českému národu zůstala, bohužel už ne kultura starého CK mocnářství.

A tak se stává, že se i ten kus kovu dokáže pěkně zdevalvovat podle toho, na jakém hrudníku se octne, podobně jako pověstný plzeňský juristický titul. Metály nedostávají už jen vědci, lékaři, zachránci životů, váleční veteráni RAF.

Ale, bohužel, občas i zvláštní lidičkové, různí úředníci z leknutí, kteří se vyznamenali jen tím, že si včas sedli na tu správnou židli, mají ty správné kamarády a zbraň viděli maximálně v seriálu Čtyři z tanku a pes.

Proto je potěšující, že pořád ještě existuje ocenění, které se nedá koupit, ani vysomrovat u dobrého kamaráda – Plaketa doktora Janského.

Aby ji člověk mohl získat, musí pro to skutečně něco udělat, a to sám osobně. Přijít na transfuzní stanici, lehnout si na lehátko, přetrpět pár minut strachu, včeličku do žíly a pak odcházet s pocitem, že udělal něco pro druhého dobrovolně a zadarmo, bez nároku na tituly a pocty.

Díky, dobrovolní dárci!