Doplní zásoby nemocnice nebo také zachrání život. To není málo. Od státu za to dostávají pakatel.

Mám jednu kamarádku, také pravidelně daruje krev. Nemá to však jednoduché, skoro pokaždé jí je po odběru špatně. Přesto nepřestává. Říká, že ji to za ten pocit euforie stojí. Argumentuje tím, že pokud je zdravá a její krev je v pořádku, pokládá to za svoji povinnost.

Co všechno je tedy za tím? Skutečně pocit euforie, nebo spíš spokojenost, radost, úcta k životům jiných? Ať je to cokoliv, tito lidé si můj obdiv zaslouží.
Český červený kříž je ocení, poděkuje, stát jim poskytne jen drobné výhody.

Důležitý ale podle mého názoru je dobrý pocit člověka. Z toho, že dělá něco, co vlastně ani nemusí. Chce. Pánové a dámy, klobouk dolů!