Každoročně v adventním čase připravují zajímavé akce, které vyvrcholí divadelním představením na čtvrtou adventní neděli a netradičními bohoslužbami na Štědrý večer.

Na poslední adventní neděli chystáte program, mohl byste blíže popsat, o co půjde?
Připravujeme, jako každý rok, dětskou vánoční slavnost, což je taková akce, při které děti hrají vánoční divadlo. Hra vtipným a netradičním způsobem popisuje narození Ježíše z Nazareta. To se bude dít v neděli od deseti hodin v kostele, přitom děti dostanou za divadlo dárek od sboru.

O čem letos divadelní představení, které jste s dětmi nacvičili, bude?
Letos se divadelní představení jmenuje Rytířstvo nebeské. Je to příběh o tom, jak se andělé v nebi začnou trošku nudit, protože jejich šéf Gabriel je pořád někde pryč. Lítá někde mezi Nazaretem a Betlémem. Během toho čekání si začnou přehrávat různé historky (např. David a Goliáš). Jsou to vlastně biblické příběhy, ve kterých zvítězilo dobro nad zlem. Časem zjišťují, že ty příběhy jsou vlastně živé a objevují se i v Ježíšově příběhu.

Kde čerpáte témata?
Máme výhodu, že jako faráři jsme mezi sebou v úzkém kontaktu. Pokud někdo z nás napíše nějakou divadelní hru, tak si je různě půjčujeme, přepisujeme, neboť každý farář má pod svými křídly jiné děti. Musíme je i upravovat, aby se dětem dobře hrály.

Hrajete spoustu biblických postav, jaká je podle vás nejhůře obsaditelná?
Zejména klasické postavy. Třeba Josef a Marie, dá se tedy říci, ty hodné. Děti vždy chtějí hrát čerty, někoho záporného a zlobivého (smích). Já sám také rád hraji záporňáky. Připadají mi kreativnější. Zlo bývá naneštěstí velmi kreativní.

Jak často s dětmi zkoušíte?
Zkoušíme zhruba měsíc před Vánoci, jednou týdně. Poté máme dvě generální zkoušky. Jedna je bez a druhá s kostýmy.

Mívají děti velkou trému?
Obrovskou (smích). Jako všichni. Děti je potřeba naučit mluvit nahlas. Když hrají na honěnou, tak řvou přirozeně, ale když začnou hrát divadlo a komunikovat s dospělými, začnou mluvit potichu. Je potřeba, aby je lidé slyšeli a ony si uvědomily, že musí mluvit nahlas, pomalu a zřetelně.

Vy se jako každý rok na Štědrý večer převtělíte do jedné z postav vánočního příběhu, o jakou postavu půjde letos?
Letos to bude voják, který se musel zúčastnit vraždění neviňátek. Říkal jsem si, že to bude výzva, protože jednak není jednoduché sehnat zbroj, a také proto, že ve vánočním příběhu se vojáci objevují jen tak nepřímo. Nevíme nic o tom, co prožívali, co si o tom mysleli. Zmínka o nich je tam pouze z toho důvodu, že Herodes nechal povraždit několik tisíc dětí. Bál se, aby ho nově narozený král - Ježíš - nepřipravil v budoucnu o trůn. Myslím, že výpověď vojáka může být hluboká. Nakonec v Markově evangeliu je to setník, který pod Ježíšovým křížem vyzná, že Ježíš byl vskutku Boží syn. Je to silný okamžik, když to řekne hrdlořez, jistě pohan jak poleno.

Koho jste si střihnul minulý rok?
Loni jsem hrál Simeona, což byl stařičký muž, který vyhlížel narození Spasitele. Dá se říct, že v Ježíšově době to bylo něco jako listopad 89. Jakože teď to praskne a Mesiáš přijde. Viselo to ve vzduchu, a do toho se Ježíš narodil. Ženským postavám se zatím vyhýbám (smích).

Takové divadlo s sebou nese i starosti se sháněním kostýmů, jak to řešíte?
Různě, dřív jsem si je vyráběl, ale teď už jde do tuhého. Jelikož nyní budu hrát vojáka, tak si už kostým sám vyrobit nemůžu. Ve sboru máme slečnu, která hraje v brněnském divadle, přes ni mám možnost si něco půjčit.

Jak moc je mezi lidmi váš repertoár oblíbený? Jakou máte návštěvnost?
Kdo chodí běžně do kostela, tak se přijde podívat i na představení. Davy to nepřiláká, ale přijdou rodiče, prarodiče, je to pro ně krásný okamžik. Zván je samozřejmě každý. Především děti mají Vánoce spojené s tím, že se jim tvořivým způsobem předává důležité poselství.

Jak se těšíte na Vánoce vy?
Já se vždycky trošku těším i netěším, protože mám kolem Vánoc hodně běhání. Snažím se být se svou rodinou. Stalo se už naším zvykem jezdit o Vánocích do ZOO. V Jihlavě se nám líbí. Díky svému poslání mám zase možnost vstoupit do vánočních svátků trochu jinak. Připravuji spoustu akcí a kázání na bohoslužby, takže musím vždy mít čas si vše pořádně promyslet. Ignoruji ozdobená náměstí, více přemýšlím o obsahu Vánoc, kvůli kterému je vlastně slavíme. Do vší člověčiny, lidské bídy, natvrdlosti, strachu a bolesti přišel Bůh. Světe, div se.

Michaela Kasalová