Starosti se sháněním šatů, šerp, domlouvání účesů u kadeřnice a nakonec přehlídka jako vystřižená ze světových mol, nervozita, aby vše dobře dopadlo, a tak trochu i obava z toho, co bude za pár měsíců na potítku následovat.

Ti vysmátí jsou v tomhle případě třeťáci. Ti mají ještě na všechno rok času, a tak si můžou od svých starších kolegů brát inspiraci v tom, co se jim na plese líbilo a co by naopak vypustili. Častokrát si téměř rok předem rezervují sál, kde se celá sláva bude konat. Nikdo nemá rád změny.

Velmi živě si vzpomínám i na to, když jsme ve třeťáku v duchu lustrovali se spolužáky sál sokolovny a několik měsíců předem jsme chystali, jak ta veškerá nádhera bude vypadat. V podobné kůži dnes zřejmě nejsou třeťáci z havlíčkobrodské pobočky České zemědělské akademie v Humpolci.

Ti mají naprosto odlišné starosti – jak vůbec budou od prvního září fungovat. Kde uspořádají svůj ples, zatím nemají ani tušení. Pravda, je na to rok času, ale pro ně to už nikdy nebude takové jako právě v Brodě.

Někdy je těžké smířit se s tím, že musíme opustit to, co máme rádi. Možná, že to bude nakonec lepší, možná, že ne. To ukáže teprve čas.

Jedno je ale jisté: současní třeťáci se do Humpolce netěší. Přejme jim, aby ty obavy nakonec byly zbytečné.