Po listopadu 1989 jsme šmahem rušili mateřské školy a jesle. Asi v domění, že teď přijde ten pravý blahobyt. Taťkové budou mít platy jak poslanci a maminy budou moci s děckem zůstat doma půl života.

Jenže skutečnost je jiná. Taťkové, pokud opravdu nejsou poslanci, nemají někdy ani tolikrát citovaný průměrný plat, a ženy by nejraději běžely do práce hned z porodního sálu, aby nepřišly o místo. Protože rodina z jednoho platu a hubené mateřské nevyžije. Bolševiky jsme kritizovali, že nutí mámy chodit do práce a chudinky děti cpou do jeslí.

Dnes voláme: „Státe, vrať nám jesle!“ Je to komedie. Co takhle vymyslet ještě nějaké zařízení, kam bychom odložili děti třeba hned po porodu?