Někteří stávající starostové a s nimi radní i obyčejní zastupitelé chtějí jednoduše dokončit všemožná započatá díla a nechtějí utíkat od rozdělané práce. Jiní jsou zase rádi, když včas vědí, co se u nich doma chystá a plánuje, a chtějí zase být u „toho.“

Další kandidující hýří ve svých městech a obcích už teď iniciativou a ve své účasti v zastupitelstvu vidí především šanci, jak své nápady uvést do praktického života, popřípadě je ještě více rozhojnit a zdokonalit, pokud už v život nějakým způsobem uvedeny byly.

Dobrý motiv, zejména pak u starostů a starostek v předdůchodovém věku, je prostě mít práci a zaměstnání. Dobře totiž vědí, že profesní obory, které před několika lety kvůli veřejné funkci opustili, urazily mílové kroky a že by se v nich už jen těžko hledali a uplatnili.

Stranou ponechám kariéristy, i těch se jistě na kandidátkách najde dost a dost, nicméně i na budování politické kariéry lze pohlížet jako na motiv zcela legitimní. Jak vidíte, najít motiv pro lidi kandidující do zastupitelstev fungujících samospráv není až tak těžké.

Oříškem však může být hledání motivů u kandidátů a kandidátek do zastupitelstev samospráv nefungujících, problematických nebo po krk zadlužených. Na Havlíčkobrodsku jde například o samosprávu pohledeckou. Ta rozhodně není nefungující, ale v každém případě je problematická, a hlavně „dědictvím předcházející“ samosprávy zadlužená. Navíc v příštím roce s exekutorským nožem na krku. Tady opravdu přemítám o tom, co těch devět statečných (v Pohledu mají jedinou kandidátku, a to kandidátku lidoveckou), ke kandidatuře vedlo a vede.

Protože už teď je více než jasné, že je po volbách čekají jen slzy, pot a krev – nehledě na jistou šanci, kterou jim skýtá prodej majetku – prakticky celého středu obce.

Hovořit o devíti statečných (legendárních filmových sedm může být v případě Pohledu málo) se mi zdá patetické. Spíš přemítám o jejich odhodlání, pracovitosti a chuti porvat se s osudem, který svou odvrácenou tvář ukazoval jejich obci už dost dlouho. Nezbývá než popřát jim úspěch.