Nemine dne, aby se v novinách nebo v televizi neobjevila zpráva o tom, jak ti staří dobráci pouští v dobré víře do svých bytů a domů kdekoho, nechají se obalamutit banalitami a přicházejí, v tom lepším případě, o peníze a cennosti, v tom horším i o zdraví. Není to tak dávno, co jsem se o slepé seniorské důvěřivosti přesvědčil sám.

Povinnost mě zavedla pozdě odpoledne do vísky na Světelsku. Hledal jsem jednoho člověka, a protože se potmě hledá špatně, zazvonil jsem u branky domku na samém konci obce. Stařenky, která za mnou k brance pomalu přišla, jsem se zeptal, kde ten člověk bydlí.

Věděla, vyšla z branky a ukazovala mi cestu. Vstupní dveře do domku nechala otevřené, branku taky, hafan nikde.

V tu chvíli jsme si vzpomněl na to, co jsem napsal v úvodu. Být lupič a mít kumpána, asi bychom se poměli. A babička by se chvilku radovala z toho, že  nám pěkně pomohla.