Tento program umožní některým barmským rodinám najít v České republice nový domov. Podle ředitelky Barmského centra v Praze Sabe Soe se programu mohou zúčastnit jen některé vybrané rodiny. Ministerstvo vnitra údajně stanovilo podmínky, kdy jednou z hlavních nich je, že přesídlené rodiny musejí být křesťané.

Paní Sabe Soe nad tím vrtí hlavou a já také. Tuhle podmínku nechápu. Moc by mě zajímalo, kdo s ní přišel a proč. Má snad být křesťanské vyznání nějakou zárukou kvality? Dost o tom pochybuji. Znám několik takzvaných křesťanů. Pravidelně navštěvují kostely, okázale se modlí, ale o jejich lidských a občanských kvalitách raději nemluvit. Asi se spoléhají, že je od všech lumpáren očistí svatá zpověď.

Chápu, že v době, kdy se Evropa obává islámských teroristů, mohou mít ministerští úředníci výhrady k utečencům muslimské víry. Ale jedním z hlavních náboženství Barmánců je budhismus. Mírumilovnější náboženství snad ani neexistuje.

Naprosto souhlasím s ředitelkou Barmského centra, že by hlavním kriteriem pro přesídlení uprchlíků měla být hlavně jejich potenciální schopnost v novém domově zakotvit. Naučit se jazyk a stát se platnými členy společnosti.

Nikoliv podivnými exoty, závislými na sociálních dávkách, kteří se celý život jen „přizpůsobují“ českému prostředí a čekají na pomoc s věčně nataženou rukou. Takových tu máme až dost, po několik generací, a nevíme si s nimi rady.

Nehledě na to, že podmiňovat přesídlení uprchlíků z utečeneckých táborů náboženským vyznáním, mi silně zavání diskriminací.