Nic proti tomu. Komu čest, tomu čest. Ovšem u posledně jmenovaného stavu, tedy u živnostníků, bych se rád zastavil.

Patřím totiž k lidem, kteří s živnostníky příliš dobré zkušenosti nemají. A z rozhovorů, které jsem na toto téma vedl se svými přáteli nebo známými, jsem nabyl dojmu, že zdaleka nejsem sám. Není­li člověk Ferda mravenec, bez živnostníků se zkrátka neobejde, a musí je chtě nechtě zavolat.

A teď přijde na řadu jedna moje drobná zkušenost s živnostníky. Právě na téma volání: Nejmenovaná kominická firma mi doručila leták s nabídkou kontroly a čištění komína, což jsem přivítal. V nabídce neopomněla zdůraznit, že mohu na jejich mobilní telefon volat kdykoliv. Tak jsem o víkendu zavolal. A volal jsem „kdykoliv“ třikrát v průběhu celého odpoledne. Zcela zbytečně, kominíci telefon nezvedli. A zpátky mi nezavolali dodnes. Resumé: Nerozumí slovům, které píší.

Drobná zkušenost druhá: U živnostníka jsem si objednal koupi a instalaci myčky na nádobí. V pondělí jsem se s ním osobně sešel, dal mu peníze a dohodl termín instalace na čtvrtek v 7.30 hodin. „Na sto procent,“ dušoval se mistr instalatér. Ve čtvrtek (vzal jsem si dovolenou) v 6.45 volal, že myčku nemá. „Zjistím, kde to vázne a hned se ozvu,“ přislíbil. A „hned“ dal vědět. V deset hodin jsem to už nevydržel a volal mu sám. „Myčka je na světě, ale bude až odpoledne. Nenecháme to na zítřek?“ odvětil, jakoby se nechumelilo. Rezolutně jsem to odmítl. Resumé: Kašle na kalendář, hodiny mu nic neříkají a nezná význam slov na sto procent a hned.

A ještě drobná zkušenost třetí. Stručně se dá popsat slovy: Rozdělaná a záhy opuštěná práce. Mnou oslovený živnostník se pustil do „výroby“ střešního vývodu plynového kotle. Odvážně provrtal sádrokarton (kotel za padesát tisíc ničím nezakryl – to jen tak na okraj), odvážně provrtal i střechu a pak – odjel. Ne na hodinu, ne na den. Práci dodělal, nebudete tomu věřit, až po neskutečných třech týdnech. Samozřejmě, že jsem se ho snažil mnohokrát dohnat a přimět k tomu, aby ji dokončil. Jednoduše mi nebral telefon. A pak se jen hloupě vymlouval, co prý měl práce – jinde. Hlavně, že už měl v kapse připravenou fakturu, panáček. Resumé: Spoléhá na to, že jím rozdělanou práci jiný živnostník dokončí jen nerad. A bere zakázku, i když je mu jasné, že na ni nemá čas. To ale raději neřekne. Co kdyby o ni přišel, že?

Vím, že nelze paušalizovat. Vím, že ani v jednom z uvedených případů nešlo o „život“. Vím, že člověk má v záloze řadu obranných mechanismů, má­li chuť a čas na reklamace, nebo dokonce na soudní tahanice. Přesto, co si počít s hořkostí, rozmrzelostí a naštváním, které do člověka v těch chvílích nekompromisně, díky povedeným živnostníkům, vstoupí?

Vrátím se na začátek. Komu čest, tomu čest. Jsou ale živnostníci a řemeslníci, kteří si ji nezaslouží. A to i díky zdánlivým „maličkostem“, které jejich zákazníkům pijí krev.