A tudíž i Českou kotlinou a Vysočinou.
Neboj se, nepůjde o nic veledůležitého, jen o zprostředkování osobní vzpomínky. Coby studentík jsem se svého dědka Františka zeptal, jak se zrod republiky v té hektické době (tak nám alespoň bývala vždycky prezentována), projevil u nich ve vsi, ve Škrdlovicích. A vidím to, jako by to bylo včera. František se pousmál a řekl: No, sedmadvacátého hrál pan řídící ve škole na housličky Zachovej nám, Hospodine a osmadvacátého už Kde domov můj.
Pokud si teď, můj milý čtenáři myslíš, že to všechno můj dědek zlehčoval, vyvedu tě z omylu. O dvacet let později stál s puškou v ruce na čáře a čekal na skopčáka. A byl připravený i umřít.
