Nic proti tomu. Lepší propagaci si náš bílý sport nemohl přát a příklady táhnou.

Jen by mě zajímalo, kolik těch dětských hlaviček, které dosáhly svého větou: „Mami a tati, já chci hrát tenis,” skutečně bylo. Obávám se, že to byly spíš dětské hlavičky, jejichž ouška zaslechla od svých matiček a tatíčků: „Hele, ty prostě ten tenis hrát budeš.”

Ano, je to tak. K vyslovení této obavy mě vede ta naše povedená česká nátura, která jaksi stále preferuje jen to hmotné. Nechci nikomu z novopečených tenisových rodičů sahat do svědomí, ale podezírám je z toho, že spíš než zdravá a vysportovaná těla svých dětí vidí za svým rozhodnutím jen ty dolary.