Obě instituce zřejmě hledají cestu ke zlepšení stavu své kasy. U té první je to celkem logické, u té druhé možná trochu úsměvné. Jenže lehké pnutí v koutcích úst záhy mizí.

Fotbalový svaz se totiž rozhodl, že od příštího roku se bude za členství v asociaci platit. Nejprve snad symbolická padesátikoruna, posléze se poplatek zvýší na dvě stovky za každého dospělého. A povinností to bude pro každého hráče, trenéra, zdravotníka a třeba i fanoušky…zkrátka pro všechny, kteří se okolo fotbalu pohybují. Na vysoké i vesnické úrovni.

Vedení svazu argumentuje hlavně tím, že si chce zavést pořádek v evidenci členů. Navíc se zuřivě ohání prohlášeními o hrdosti, kterou by každý, kdo patří do této vybrané společnosti, měl ve svém nitru prožívat.

Ale je skutečně být na co hrdý? Na to, jak vedení ani nedokáže v klidu na valných hromadách za statisíce korun zvolit svého předsedu? Na to, jak se uplácí a švindluje? Na to, že naši reprezentanti (byť v euforii ze sportovního úspěchu) běhají polonazí po letištních halách?

I kdybych však od filozofování upustil, nepokrytě asociaci podezřívám z toho, že jejímu vedení jde hlavně o peníze. Ve fotbalových soutěžích je totiž registrováno 4 148 klubů. Za čistě teoretického předpokladu a v čistě teoretické rovině předpokládejme, že v průměru každý klub pošle za své členy na účet svazu třicet tisíc korun. Pokud se kalkulačka nemýlí, dostanu ve výsledku sumu více než 124 milionů korun. Za jeden rok!

Osmdesát procent získaných peněz by prý mělo být zpětně nějakým klíčem rozděleno na mládež, ale kdo tomu dnes uvěří. Milion sem, milion tam a něco za nehty vždy zůstane.

Bojím se, aby v době, kdy rodiče i malé kluby obracejí každou korunu, nebyl toto pouze krok k likvidaci vesnického fotbalu. Inu, i za hrdost se musí platit.