S začátkem září opět usedají tisíce dětí do školních lavic. Opomeneme-li koronavirovou krizi, je to jedna z mála jistot – v šesti letech děti, v tu chvíli ještě nadšené, usednou do školních lavic a pak mají na devět až zhruba dvacet let o „zábavu“ postaráno. Program na každý den kromě víkendů, státních svátků a prázdnin mají daný.

Začátky školních roků si i po letech docela pamatuji. Ještě před školou jsem v davu děti potkal spolužáky, následně byla třídní učitelka očividně spokojená, že jsme prázdniny všichni přečkali ve zdraví a za hodinku, která ve školním prostředí trvá pětačtyřicet minut, jsme mohli jít domů. Další dni už jsme se zdrželi o něco déle, ale kolikrát jsem šel po obědě už domů. Bylo to fajn, třebaže tehdy jsem to vnímal jinak. Začátek školy a navíc je léto v tahu. To nebylo nic, co by mě mohlo na přelomu srpna a září těšit.

S odstupem času je ale třeba uznat, že škoda bylo jen toho konce léta. Škola totiž byla vážně fajn – našel jsem si tam kamarády a naučil se spoustu důležitých věcí od vyrábění zvířátek z kaštanů a žaludů až po chemické vzorce. Ani jedno z toho v životě moc nepotřebuji, ale počítání nebo psaní, to se hodí v podstatě pořád. Taky jsem měl dost často volné odpoledne a někteří učitelé měli i smysl pro humor, jak jsem v průběhu let zjistil. Tak děti, ve středu vykročte pravou a myslete pozitivně: jen deset měsíců a máte letní prázdniny.