Klobouk dolů před zručností a fantazií tamních modelářů. Těm z nich, kteří tam v tu chvíli společně s námi byli, se jistě hezky dívalo na rozzářená očka hroznu malých hlaviček a hezky se jim poslouchaly chvalozpěvy dospělých.

Modeláři odpovídali na všechny otázky, vysvětlovali, co to byla Vindobona a s úsměvem se chlubili, že první souprava Pendolina v České republice nejela po kolejích z Prahy do Ostravy, ale ještě dávno předtím právě u nich v suterénu. Potud vše OK.

A teď ta maličkost. U kolejiště se po chvíli nedalo dýchat a museli jsme ven. Neradi. A přitom stačilo otevřít okno a pustit do „drah" čerstvé povětří. Tak snad příště. A ta finální paralela je opravdu jen náhoda. Věřte mi.