Turisté s sebou kromě přirozené zvídavosti a fotoaparátů přivážejí i peněženky a s nimi obvykle i chuť do nich sahat. Díky této symbióze jsou pak spokojeni všichni. Horší ale je, mají-li ve své blízkosti města či obce historické památky jaksi nezachovalé, a nedej bože třeba v havarijním stavu.

Pak se výše naznačená idyla mění spíš v noční můru. Starosti a hlavu v „pejru" mají nejen vlastník památky, ale i samosprávy a památkáři. Jedna otázka střídá druhou: Proč se památka do takového stavu dostala? Kdo se postará o její opravu? Kdo ji zaplatí? Bude ta oprava dostačující a navíc provedená tak, aby s ní byli zase všichni spokojeni?

Dost možná si pak vlastník a starostové (pro památkáře to neplatí) v duchu říkají, že jim tu zatracenou památku byl čert dlužen. Pro konkrétní případ nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na pomalu se rozpadávající kamenný most 
v Ronově nad Sázavou u Přibyslavi. Podepsali se na něm tající led, nezodpovědný traktorista a prudká bouře.

Některé z naznačených otázek již sice dokázali radní z Přibyslavi s památkáři z Telče zodpovědět, nicméně finální podobu a hlavně načasování celkové opravy dohromady stále nedali. A to je škoda, neboť čas jejich spojencem rozhodně není a kdoví, jaká další pohroma se na most žene. Dovolím si proto na všechny zainteresované apelovat: Jednejte rychle. Abychom se v Ronově nepotkávali jen s turisty, kteří si přijedou místo, kde stával historický most, vyfotografovat.