Jenže pravda má utržený podolek a láska si s brekem zamačkává boule, neboť od lži a nenávisti dostaly obě zase pěknou nakládačku.

Místo moudrých vládců spolek malomocných, který se ve stále kratších frekvencích rozpadá. Který šílený principál sestavuje  ten ansámbl? Alkoholici, klientela z Bohnic, hulvátští čeledíni, uchazeči o celu na Borech, staré metly, mladé metly. Mocipáni, co zaspali dobu, netušíc, že robota byla zrušena. Otřískané najády v kašmírových šálách. Ke všemu svolné služtičky z hloupého kalendáře. Hochštapleři s bílým límečkem a černým svědomím, bez rozdílu spektra.

To jsme chtěli? To má být elita národa? Vzducholodi je ti třeba, abys vystoupal k výši jejich nadutosti, prostý občane z Vysočiny, marně šťárající poslední korunu zapadlou v podlaze! Chůdy si vezmi, chůdy, abys přehlédl tu armádu loupeživých Braniborů, která nemíní odtáhnout, neboť ještě nebyl splněn plán. Ještě nebylo vše rozkradeno, ukradeno, zašmeleno, zašantročeno, zcizeno a odkloněno na soukromá konta na Kajmanských ostrovech.

V závětří čeká na svůj podíl banda  kmotrů, kteří tuhle strakatou maringotku postrkují. Bezohlední lichváři, zlaté řetězy na býčí šíji, nadupané teréňáky a výrazný odér bývalých zelinářů, taxikářů, veksláků, majitelů pokoutních heren a pasáků erosenek. Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, a ti co kradli po léta, tak zase klidně kradou.

Četnictvo je ale bezzubé, neboť si brzy bude nosit do práce vlastní výplatu a pendrek. Církevní elita opět šmátrá po desátcích,slepá spravedlnost marně hledá váhy, které jí někdo ukradl a prodal do šrotu. Svrab a neštovice, trafiky za stranické průkazy a cenzura. Historie se opakuje.

Kde jenom vzít bičík k vypráskání vypasených čuníků ze rži? Kde vzít ten vichr z hor, aby rozehnal  bandu zmalovaných komediantů? A podle litery paragraf šavle, teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!