Ale to, že kriminalistům moc nevěří ani někteří soudci, mě vážně zaskočilo.

Nedávno dokonce jihlavský soudce Zdeněk Chalupa vyslovil podezření, že policisté používají při vyšetřování případů výrobců tvrdých drog a dealerů nezákonné praktiky. Ty by zřejmě měly spočívat například v tom, že vyšetřované detektivové nutí k doznání výměnou za ujištění, že nepůjdou do vazby.

Co je na tom pravdy, netuším, ale sám jsem byl v soudní síni několikrát svědkem toho, že výpovědi svědků či obžalovaných v drogových kauzách se od protokolu sepsaného na policii často liší. Někdy v drobnostech, jindy diametrálně, někdy si zase někteří vyslýchaní už nic nepamatují. Ale to pro mě není známka toho, že by se jim dalo nějak moc věřit.

Je takřka železným pravidlem, že u soudu vždycky někdo lže, a já chci věřit tomu, že kriminalisté to nejsou. A upřímně řečeno, někdy bych jim určitý nátlak na ty, kteří vědomě ničí životy jiných lidí, snad ani nevyčítal.

Ale pokud přestanou policistům důvěřovat i soudci a budou se, byť za principem presumpce neviny, přiklánět na temnou stranu drogového podsvětí, pak bůh ochraňuj naši křehkou společnost…