Povídání s člověkem, který už léta objíždí česká města se svým letním kinem, je totiž nesmírně osvěžující. Je tak trochu sentimentální a svůj. Je osobitý a jeho vyprávění má v sobě grácii dávno zapomenutých časů. S úsměvem si vyslechnete jeho zážitky, které na svých cestách s promítacím plátnem prožil.

Jeho werichovská duše vás prostě nutně dostane.

Jestli se bude dál kodrcat po českých silnicích, prý Jiří Čáslavský ještě sám neví. Letní kina totiž ničí digitalizace. Ale popravdě – byla by to velká škoda. Pojízdná bouda totiž k létu patří, stejně tak jako k němu patří i rázovitá postava Jiřího Čáslavského.

Sentiment je tedy na místě. Pane Čáslavský, vydržte.