Je to komické, protože ty, kteří se práci vyhýbají plánovitě a schovávají se za nemoc, to budou dělat vždycky. Nenapraví je nic a nikdo. Tři dny bez nemocenské už vůbec ne. Doplatí na to zas ti poctiví.

Směšná je i prezentace některých médií, která zdůrazňují, kolik miliard to bude stát, když stát bude platit plebejcům nemocenskou tak, jak má. Vážení za 30 let sametu tento stát vyházel z oken tolik miliard třeba jen v předražených státních zakázkách, že mít ty miliardy ve státní kase, je Česko malým Švýcarskem. Povyk kolem tří dnů nemocenské je skutečně směšný, protože budí dojem, že nyní si málem celý národ lehne do postelí a nechá se živit státem.

Tyto nesmysly zřejmě šíří novodobí otrokáři, jejichž snem je vrátit čas a pracovní právo do doby roboty, kdy poddaný pracoval na panském zadarmo od slunka do slunka. Stačí se zeptat praktických lékařů, jak to s tou nemocností vypadá doopravdy. Mnozí přiznají, že velké procento jejich pacientů naopak nemocenskou odmítá. Pacienti nemoci přecházejí, protože se bojí, aby jejich hubená mzda v práci nebyla ještě hubenější. Některé firmy jsou dokonce tak otrokářsky „lidumilné“, že dávají zaměstnancům bonusy za to, že nebudou nemocní a pokud ano, pěkně jim páni manažeři měsíční mzdu očešou. Novodobí „hrdinové dřiny“ tak denně docházejí do práce klidně s horečkou. Kašlou a prskají kolem sebe, cestou do práce nakazí desítky dalších obětí. Cpou do sebe léky, ničí si játra, srdce, klouby a ledviny. Jejich odvaha se jim tak někdy na stará kolena vrátí v podobě vážných zdravotních problémů, či dokonce trvalé invalidity. Léčba takových lidí pak stojí stát mnohem víc, než tři dny nemocenské.