Přesto existují případy, kdy rozvoj firmy a vyšší technologické kapacity mohou finálnímu produktu ublížit. Uvědomil jsem si to nedávno při tiskové konferenci, kterou svolalo vedení chotěbořského pivovaru u příležitosti prezentace dalších získaných prestižních ocenění a přiblížení nových výrobních investic uskutečněných v provozu pivovaru.
Všechna chotěbořská piva, která s láskou a hlavně neuvěřitelnou profesní „zručností" vaří sládek Oldřich Záruba, získávají trh krůček po krůčku. Dostávají se do širšího povědomí spotřebitelů, hovoří a píše se o nich. A stále jsou, respektive jejich chuť, barva a vůně, zastřena jistým kouzlem málo známého a trhem zase až tak „neposkvrněného".
A právě toto kouzlo generuje na trhu tu správnou poptávku ze strany spotřebitelů a jejich zájem ochutnat, posoudit, podělit se o zkušenost a doporučit dál. Bohatství, vzácnost a spotřebitelská síla chotěbořského piva je prostě v jeho současné malé dosažitelnosti dané kapacitním stropem pivovaru (snad mi to majitel pivovaru odpustí).
Nevím, jestli existuje nějaká ekonomická poučka, ale myslím si, že je vždycky, a to pro jakýkoliv finální produkt dobře, je-li ho na trhu vždycky o šikovnou trošku méně, než by si zákazník přál.
Tak dej Bůh štěstí tomu malému a stále jistým kouzlem opředenému chotěbořskému pivovarnictví!
