Politici nedávno řešili vyznačení hranic mezi Čechy, Moravou a Slezskem – naštěstí jen pomocí vlajek. Viditelné by to bylo hlavně na Vysočině, v Moravskoslezském kraji, méně třeba v jižních Čechách či na Pardubicku.

Zemské uspořádání pochází ještě z dob Rakouska-Uherska, kdy české království, moravské markrabství a slezské vévodství měly vlastní správu s místodržitelem či hejtmanem zastupujícím panovníka. První republika toto schéma převzala, ale ve značně okleštěné formě, roku 1927 navíc spojila Moravu a Slezsko v zemi Moravskoslezskou. Stát tehdy razil spíše čechoslovakismus, jímž chtěl čelit silné německé a maďarské menšině. Zemské uspořádání definitivně zrušili komunisté k 31. prosinci 1948.

Dolní Cerekev, ilustrační foto.
Posun hranice Čech a Moravy: Dolní Cerekev mění zemskou hranici

Nyní jsou všechny tři země prakticky jedno a totéž. Žijí v harmonii, což krásně dokládá i slezská hymna, kde Slezsko označuje Čechy a Moravu za své sestry. Extremistů volajících po autonomii některé z těchto zemí je naštěstí minimum a mají nulový vliv. Přesto by vyznačení hranic mohlo přispět k tomu, aby si lidé uvědomili omyly, jichž se i nevědomky dopouštějí vůči obyvatelům „té druhé strany“.

Lidé na Moravě třeba neradi slyší, říká-li někdo „u nás v Čechách“, přičemž tím myslí celé Česko – včetně Moravy a Slezska. Tento prohřešek, občas pronášený i vzdělanci, opravdu bodá do srdce mnohé Moravany. A to i ty zcela mírumilovné, nikoli onu chasu žádostivou boje, o níž se zpívá v moravské hymně.