Jakmile něco není podle představ lidí, zejména ti v menších obcích mají hned jasno, kdo to dá do pořádku. Štěkající pes souseda, sníh na chodnících v zimě nebo až moc velké vedro v létě – všechno vyřeší starosta. Konec konců, už název jeho funkce přece znamená, že se má starat o blaho obyvatel. Shánět a hlavně získávat všemožné dotace, potkávat se s místními, kdykoliv to jde a když bude třeba, tak vlastníma rukama budovat třeba kanalizaci.

Pokud je starosta uvolněný a to v tom smyslu, že se věnuje vedení obce na sto procent, dá se to pochopit. Jenže lidé chtějí podobné nasazení i u těch starostů, kteří musí navíc ještě chodit do práce, mají své rodiny, zájmy a starostování berou více než jiní jako službu obci. Není divu, že zatímco ve velkých městech se bojuje o to, kdo se stane starostou, v nejmenších vesnicích bývá boj opačný, tedy kdo hlavou obce nebude. Ale někdo to být musí. Obvykle „vyhrává“ ten, kdo klade nejmenší odpor, případně pokračuje stávající.

Starosta Vladimír Brtník, uprostřed
Telč bez opozice? Starosta Brtník nechce rozhádané zastupitelstvo

Ono opravdu není o co stát – všechno podstatné rozhoduje zastupitelstvo, lidé ale vidí hlavně starostu. Cokoliv se povede, bere se tak nějak automaticky, ale běda, když se něco nepodaří. Dále jsou na všechno stohy papírů, sem tam přijede kontrola, která ví přesně, kde má být jaké razítko a to ani nemluvě o tom, že neveselá ekonomická situace bude mít bezpochyby vliv na obecní kasy. Být neuvolněným starostou opravdu přináší takové starosti, že se uvolnit, a tentokrát spíše ve smyslu být v pohodě, snad ani nejde.