Rodina je strom, čtu v Počáteckém zpravodaji na desáté straně, kde se na čtenáře usmívá ženské osazenstvo rodiny Vichrovy z Počátek na Pelhřimovsku. Málokterá famílie se může pochlubit takovým „bohatstvím“.

Na fotografii je maličká Melánie (2020), její maminka Iveta (1992), babička Jana (1969), prababička Marta (1948) a praprababička Marie Vichrová (1924) – pět pokolení – pět žen jednoho rodu.

To už se v rodinách nejen na Vysočině vidí opravdu málo. Dříve bylo běžné, že v klasické české rodině žilo několik generací, které se od sebe navzájem učily. Jak šel čas a doba se stále vyvíjela, měnil se i věk žen, které se rozhodly přivést na svět svého potomka. Bývalo zcela normální, že ženy rodily čerstvě po dosažení dospělosti. Teď už je ale běžné, že čerstvé maminky se věkově pohybují mezi třicátým až pětatřicátým rokem.

Podle nového primáře gynekologicko-porodnického oddělení pelhřimovské nemocnice Radana Doubka je jakýmsi biologickým limitem věk kolem pětačtyřiceti let. A v případě těhotenství žen kolem padesátého roku, se kterým se lékaři také setkávají, jde i o otázku etickou. Pak už ale rodina přichází o výše zmíněný rodinný klenot.