U Humpolce se otevřela supervýkonná nabíječka elektromobilů. A v naší redakci se kolem toho strhla zajímavá diskuse.

Zapojil se do ní redaktor, jenž je automobilovým fanouškem, ale i kolegové, pro něž je auto hlavně užitkovou věcí. Mezi nimi byli také lidé mající s elektromobily zkušenosti, a to dlouhodobé. Za jejich volanty strávili i několik tisíc kilometrů.

Martin Singr.
Luxus, který si můžeme dovolit

Debata se rychle stočila z technické stránky na celospolečenskou. Historicky vzato – do 1. světové války byl poměr elektrovozů a aut se spalovacími motory stejný, pak ale ty druhé vyhrály. Po válce už se nejezdilo kolem komína a auta musela zdolávat velké vzdálenosti. To elektřina neumožňovala. Výrobci tak vycházeli vstříc poptávce, což umocnila i sériová výroba Henryho Forda, jenž benzinovými motory a nízkou cenou udělal z aut spotřební zboží.

Nyní je ale situace odlišná. „Shůry“ se klade důraz na drahé elektrovozy se stále ještě diskutabilním dojezdem a s uhlíkovou stopou srovnatelnou s konvenčními auty (zohledníme-li i výrobu elektřiny či emisní náročnost výroby baterie). Zatímco dřív se prosazovaly technologie lepší a výhodnější, teď se lidem nutí na základě politické objednávky. Jenže dokud nebudou mít elektroauta takový dojezd jako vozy se spalovacími motory a dokud je nebude možné nabít téměř kdekoli a téměř okamžitě, lidé budou stále preferovat jistotu benzinu či nafty. Ať se to ekologům a politikům líbí, nebo ne.