Není mnoho více vzdálenějších míst od Prahy, než je Jeseník, kde právě jsem. Přesto i tady v místním kostele je jedna z kaplí určena pro zapálení svíček a modlitbu za oběti pražských vražd minulých dnů a jejich příbuzné. A mnoho svíček tam i nyní, po víc než týdnu, je dál zapalováno. Dál hoří. Peněžní dary pro pozůstalé a raněné rostou do nebývalé výše. A je mnoho míst, která vyslyšela zcela opodstatněnou výzvu, aby se letos na Silvestra nestřílely ohňostroje. Už proto, že to usnadňuje plány možných následníků pražského vraha a policii stěžuje snahu nás chránit.

Luboš Palata
Tma je nejtěžší, moc zla největší. Pomozme dobru

Jenže to nestačí. Z tak strašné tragédie, která vzala život tolika lidem, mnoha z nich na počátku života, se prostě musíme poučit. Neřešit technické banality zásahu policie, ale hledat příčiny. Jednou z nejpodstatnějších příčin toho, proč u nás k takovému vraždění a v takovém rozsahu mohlo dojít, je naše pomatená víra v to, že je dobře, když mají Češi doma zbraně. Tři sta tisíc našich spoluobčanů má doma na milion legálně vlastněných smrtících zbraní. To je trojnásobek počtu všech vojáků a policistů. Je to množství, které v ručních zbraních výrazně předčí všechny naše ozbrojené státní složky. Ještě pochopím, že má někdo doma jednu pistoli, nebo myslivec pušku. Ale jsou lidé typu pražského hromadného vraha, kteří doma mají vojenský arzenál. Arzenál za statisíce, miliony, kterým mohou vyvraždit univerzitu, nádraží, náměstí.

Je povinností k obětem masakru, k našim dětem a vnukům s tím něco udělat. Teď hned. Povinností nás občanů donutit zákonodárce a vládu konat. A vlády a parlamentu činit, co je třeba. Omezit vlastnictví zbraní. Teď hned.