V Přibyslavi by rádi opravili Bechyňovo náměstí. Jenže to by znamenalo přemístit odsud hroby Rudoarmějců. Ty jsou tam dva. V jednom jsou pohřbeni kapitán Maslov a tři jeho nejmenovaní druzi. U druhého je pamětní deska konkrétnější – svůj věčný sen zde sní poručík Vladimir Leonidovič Fomin a svobodník Klim Petrovič Kočegura.

Oba sice zemřeli až po skončení války, ale vojáci to byli, což znamená, že k přemístění hrobu je nutný souhlas ministerstva obrany. To ale musí manipulaci s ostatky projednat s ambasádou jejich rodné země, čímž v případě Fomina a Kočegury dochází k poněkud paradoxní situaci. Na náhrobku mají totiž uvedena i místa narození. Fomin pocházel od ruského Smolenska, kdežto Kočegura se narodil u ukrajinského Dněpropetrovsku, nyní Dnipra. Vedle Rusa tedy leží Ukrajinec.

Hroby vojáků tehdejší sovětské armády u památníku padlých na náměstí v Přibyslavi
Přibyslav chce stěhovat z náměstí sovětské válečné hroby

Vypadá to jako námět pro nějaké absurdní drama. Ale dějiny zkrátka změnit nelze. Ti vojáci byli občané Sovětského svazu a jejich národy žijící pospolu v této zemi byly, aspoň dle tehdy užívaného narativu, bratrské. Zatímco dnes spolu válčí na život a na smrt.

Oba nástupnické státy by musely s přemístěním těl nejen souhlasit, ale musely by společně na tomto úkonu přinejmenším administrativně spolupracovat. Což si v této době můžeme představit jen velmi, velmi těžko. Lze tedy soudit, že miniaturní hřbitov přímo v centru Přibyslavi zůstane i nadále. Ať už se tam do rekonstrukce náměstí pustí, či nikoliv.