Občas lze slyšet úvahy typu, že bez Husa by nebyla reformace, bez atentátu v Sarajevu první světová válka, a kdyby Kennedy neznal plány Sovětů během Karibské krize, kdo ví, zda byste tyto řádky nyní četli.

Tato „kdyby“ bývají jen jakousi hrou. Je ale fakt, že něco do sebe mají – čili je otázka, v jaké zemi bychom teď žili, kdyby se 19. července 1883 v Čenkově u Třeště nenarodil Josef Švec.

Ten navštěvoval školy v Růžené, Třešti a Pelhřimově, aby následně osm let žil v Třebíči coby učitel a nadšený sokol. Pak odešel do Ruska, šířil tam sokolské ideje – a po vypuknutí světové války se nehlásil u domovského pluku v Jihlavě, nýbrž stál u zrodu našich legií na Rusi. Byl u slavné bitvy u Zborova – leč v říjnu 1918 už byli legionáři tak vyčerpaní, že plukovníku Švecovi odepřeli poslušnost. Kvůli tomu se 25. října zastřelil, což vojáky vyburcovalo a opět se dali do boje. Švec měl pohřeb 28. října 1918, aniž by legionáři tušili, že sen, za nějž bojovali, se ten den stal skutkem.

O tomto rodákovi z Vysočiny vznikly divadelní hry, knihy, dokonce i velkofilm. Ale pak přišly dvě totality, jež se Švece snažily vymazat z paměti. Naštěstí se to nepovedlo, a tak se můžeme ptát. V jaké zemi bychom žili, kdyby před 140 lety nepřišel v Čenkově na svět malý chlapec, nenadchl se pro Sokol a neodešel do Ruska, kde se z něj pak stal jeden z našich nejdůležitějších legionářských velitelů? Nechť si každý odpoví sám.