Vlekaři na Vysočině se rozmýšlejí, jestli uměle zasněží. Zdražují vstupy do bazénů. Smutné. Ale mnohem horší je, že potravinová banka pro potřebné v Ledči nad Sázavou je skoro prázdná. Prázdní se tím rychleji, jak rostou ceny energií a všeho, co má jméno. Na seznam potravinové banky se tak dostávají i lidé, kteří si mysleli, že se jim to nikdy nestane.

Nadpoloviční většina lidí u nás nikdy neuvidí takzvaný průměrný plat ani kdyby se udřeli k smrti. Pak jen stačí, aby energobaroni zvedli domácnosti údajně zastropovanou zálohu na plyn a elektřinu ze dvou tisícovek dvakrát. Smutná situace. Bohužel to vypadá, že pod záminkou války na Ukrajině stoupá zájem určitých skupin lidí své bližní ožebračit. Není to nic nového. I v době dvou světových válek se takoví jedinci našli. Pamětníci jim říkali šmelináři, kšeftaři, keťasové. Bohatli na úkor jiných. Po válce za to někteří zaplatili, ale jiní nezřízeně zbohatli a obírali své bližní dál. V takovém případě zní až prorocky věta z knihy povídek spisovatelky Haliny Pavlowské. Že většina válek ve světě se vede pouze a jedině o větší krajíc.