Státní správa se v polistopadovém období dopustila už mnoha křivd na části obyvatel této země a samozřejmě i na institucích, mezi něž patří i církve. Tento krok je pokusem, jak elegantně vybruslit z problému, a ještě na tom vydělat.

Tento zajímavý argument k otázce církevních restitucí zazněl z úst mladého katolického kněze z Vysočiny, který si nepřál být jmenován být nepřál. Bohužel v řadách nižšího katolického  kléru není sám, kdo hledá v církevních restitucích ze strany státu čertovo kopyto.Veřejnost, která volá po tom, aby se církvím raději nic nevracelo, neboť jejich místní farář neřestně zbohatne, se možná bojí zbytečně. Ten, kdo zbohatne doopravdy, zřejmě vůbec nemusí být církev. Existuje reálná obava, dokonce i mezi duchovními, že to, co pohnulo loupežníky ze Strakovky k církevnímu vyrovnání, není špatné svědomí, ale pověstný hrabací reflex. Touha už v tak vyjedeném státě ukrást, co se ještě sebrat dá. Měli bychom se poučit z minulosti.

Jedna privatizace tu už byla. Velká polistopadová – velká zlodějská. Z následků této sametové loupeže století se ekonomicky nevyhrabeme ani za padesát let V tomto období byl zašantročen státní majetek za miliardy. Nyní se chystá privatizace další, zřejmě se stejným výsledkem. Tudíž by nebylo od věci, aby veřejnost byla seznámena s podrobným soupisem majetku, který má být církvím vrácen, a kontrolovat, zda skutečně vrácen byl, a hlavně komu.

Abychom později nezjistili, že tento majetek byl z velké části různobarevnými politiky a jejich kumpány kamsi odkloněn, ukraden nebo nenávratně zmizel v administrativní džungli.

Není vůbec vyloučené, že na církevní privatizaci vydělá jen vysoký klérus, který si tyká s politiky a plácá se s nimi po zádech, zatímco malým farnostem na úrovni měst a obcí budou vráceny jen ohlodané kosti, o které už nikdo nestál.