A jak to tak vypadá, k dalšímu a nemilému paradoxu se mílovými kroky blížíme i v oblasti odpadového hospodářství.

To samozřejmě stále nabývá na významu, planeta se nám pěkně plní odpadky (když už tedy musíme mít kupříkladu zabalený v igelitu každý kousek sýra 
a každé kolečko salámu zvlášť), skládky praskají ve švech 
a vlády, ale i krajské a obecní samosprávy se musejí stále intenzivněji zabývat tím, co dělat dál, aby nás haldy odpadu, které den co den s takovou láskou vyprodukujeme, nezavalily.

Nejenže nás za výrazné pomoci privátního sektoru učí odpad třídit a vynášet do pestrobarevných kontejnerů k dalšímu zpracování, hlavně ale pátrají po tom, kterému regionu, které lokalitě by nejvíc slušela šikovná spalovna.

Také na Vysočině o tom víme své a víme, že takové hledání a rozhodování je nevděčné a nepopulární. Nicméně musíme připustit, že bez spaloven se asi v nekonečném světě odpadového hospodářství nepohneme dál, zvlášť když už v roce 2024 budou v ČR uzavřeny všechny skládky. A již se dostávám k tomu avizovanému paradoxu.

Smyslem fungování spalovny totiž není primárně jen likvidace odpadu, který již nelze dál využít, ale také výroba tepelné a elektrické energie, a tudíž i tučný byznys. A aby mohla spalovna tyto energie v dostatečné míře k radosti majitele, bez ohledu na to, bude-li jím stát, kraj, obec či soukromá firma, vyrábět, musí spalovat odpad, který je laicky řečeno „výživný".

A takový odpad se bohužel neobejde třeba ani bez všudypřítomných, ale hlavně velmi výhřevných PET lahví. Ne, to není moje domněnka ani výmysl, dohad či blábol, to jsem opravdu slyšel od člověka, který se v oblasti odpadového hospodářství opravdu dobře vyzná.

Paradoxně se tedy možná dostaneme do situace, že separace PET lahví (jako jednoho vybraného segmentu domovního odpadu) nebude zase až tak žádoucí. A na to, co jsme se pracně léta učili, budeme možná moci docela pohodlně zapomenout.

jaromir.kulhanek@denik.cz