Končím, uzavřel sedmdesátiletý hospodský zvaný Pišta v Sobíňově na Brodsku tamní lokál. Šlus, ende kariére, padla další putyka, tentokrát ve Vepříkově. Sbohem, výčepe, zaplakali místní v Číhošti. Na první pohled smutné příběhy mají ale šťastný konec. Ve všech zmíněných dědinách totiž hospodu koupila obec. A ať už ji provozuje sama nebo pronajímá, výsledek je stejný: podnik jede dál.

Lidé v nich tak i nadále mohou pít pivo či zelenou nebo si pochutnat na utopenci. Hospoda je často ve vsi centrem veškerého dění. Obec se bez ní stává pouhou změtí domů a zahrad; miniaturních království, které s ostatními pojí jen sousedské vztahy. Vřelé nebo válečné.

Hospoda je srdcem, mozkem i játry každé vesnice. To tam lidé nadávají na fotbal, počasí, mládež; radí politikům, jak vést stát, lékařům jak léčit, vědcům jak vědátořit. To tam se lidé socializují, hrají šipky, kulečník, stolní fotbal. To tam zapíjejí nebožtíky nebo se domlouvají, jak zapijí brzké nebožtíky. To tam se lidé domlouvají, kdo komu pomůže opravit střechu, auto nebo postavit stodolu. Každý starosta by si tohle měl uvědomit. Například v Přísece u Světlé nad Sázavou, Habrech nebo Krátké Vsi. Protože všechno začíná v hospodě.