Už několik dní je nezvěstný senior ze Starče u Třebíče. V době vzniku tohoto textu (čtvrtek ráno) byl důchodce bohužel stále pohřešovaný.

Do hledání se zapojily desítky lidí, vrtulník, hasiči profesionální i dobrovolní, speciální policejní potápěči. Právě toto obrovské nasazení při podobných akcích je něco, co vždy téměř nutí k slzám. Neexistuje nic důležitějšího než zachránit lidský život. Anebo aspoň nějakým způsobem pomoct. O člověka, jehož dosud znali jen jeho blízcí, se zčistajasna zajímají tisíce lidí. Možná nechodí v rojnici po polích ani se neprodírají zarostlými břehy rybníků, ale sdílejí svou účast, případně hlásí jakoukoli stopu (zde pomiňme, že většina vede špatným směrem, prověřit se totiž musí každá – co kdyby zrovna tato byla správná).

Martin Singr.
Jak se točí vrtule

Ač stále slyšíme, jak je naše společnost zkažená, individualistická či sobecká, zjistíme opak vždy, když přijde taková smutná událost. Nikdo nenamítá nic proti letům pátracího vrtulníku či nasazení policejních potápěčů – tedy velmi nákladných akcí, které stojí miliony. A nastane-li nějaká velká pohroma, lidé posílají třeba i miliardy korun, aby pomohli obětem.

Vlastně se jedná o jakýsi barometr naší lidskosti. Říká, že budeme-li i nadále nastaveni tak, abychom obrovské prostředky věnovali na záchranu byť jen jediného člověka, pak se budeme moci stále nazývat civilizovanými lidmi. Protože život jedince je zároveň životem celé společnosti.