Softballový nadhazovač havlíčkobrodských Hrochů získal s českou reprezentací na mistrovství Evropy zlatou medaili

„Zúčastnili se ho hráči vesměs širšího výběru. Klíčoví hráči reprezentace zůstali po červnovém Světovém poháru doma,“ prozradil asistent hlavního trenéra Leoše Hrabačky Dušan Šnelly, který je i šéftrenérem Hrochů. Příležitost tak dostal i havlíčkobrodský nadhazovač Jaroslav Müller, který na sebe upozornil zejména v zápasech proti favorizovanému Dánsku. Ve finále už však proti Dánům nenastoupil, ale i tak se z první seniorské medaile radoval. „I z lavičky jsem si finálový zápas proti Dánsku skvěle užíval. Byl to super zážitek,“ vrátil se Jaroslav Müller k zápasu, který Česko vyhrálo 2:0.

Minulý týden jste poprvé nakoukl do seniorské reprezentace a hned jste získal zlato z mistrovství Evropy.

Je to super pocit. Byla to vůbec první větší akce v reprezentaci, myslím seniorské. Protože s juniory už mám ve sbírce stříbro z mistrovství Evropy a zúčastnil jsem se i mistrovství světa, kde jsme byli myslím sedmí. Ale tohle je zatím největší úspěch.

Před šampionátem ani trenéři moc nevěřili ve zlatou medaili, že?

Už když jsme tam odjížděli, tak nám trenéři říkali, že se od nás tolik neočekává. Důvodem bylo to, že jsme do Belgie nejeli v nejsilnější sestavě, ale myslím si, že ani ostatní týmy tam neměly nejlepší hráče.

Kdy jste vůbec poprvé zasáhl do bojů o evropský titul?

Bylo to hned v úvodním duelu s Izraelem, který jsme vyhráli 11:0. Tam jsem konec zápasu dohazoval.

Za největší favority turnaje byli považováni Dánové a na ty jste narazili hned ve druhém zápase. Vy jste se dostal na nadhazovací prkno za stavu 0:4. Nakonec jste prohráli 1:6.

Ještě před utkáním jsme všichni moc dobře věděli, že jedna případná porážka nic neřeší. Bylo celkem jasné, že se s nimi potkáme znovu v další fázi a tam bude vítězství daleko důležitější. Řekli jsme si, že se pokusíme proti nim uspět v play off. To jsme si věřili daleko víc.

Když jste se podruhé na turnaji utkali s Dánskem, tak jste se na prkno dostal kuriózním způsobem po vyloučení nadhazovače Romana Matušky. Co se přesně stalo?

Dánský kouč na začátku čtvrté směny reklamoval nějaké špatné střídání. Ani moc nevím, co se přesně stalo. Potom jsem nastoupil, ale hned první pálkař mi dal trojmetový odpal, ale pak se mi povedly tři strike-outy za sebou. V páté směně na mě pak udělali Dánové bod. V šesté směně mě trenéři vystřídali za stavu 3:2. Pak jsme na pálce udělali dva body. Do dohrávky jsem opět nastoupil, když byly obsazené dvě mety. Hned první pálkař, který šel proti mně, odpálil a Dánové tak snížili na 5:4. Naštěstí jsme pak ten poslední out uhráli a Dánové nevyrovnali.

To byl souboj o přímý postup do finále, kvůli prohře museli Dánové do oprav, které ale zvládli. Jak jste si před finálem na ně věřili do třetice?

Byli jsme hodně optimističtí. Byla super nálada. Všichni jsme si říkali, že na ně máme.

Vy jste si ale ve finále nezahrál. Nemrzelo vás to?

Ani ne. Byl jsem i docela rád, protože bych byl určitě nervózní. Já jsem si dost a dobře zaházel v tom zápase o přímý postup. Navíc Roman Matuška nebyl tolik odkoukaný, takže to pro ně bylo i trochu složitější. Jemu finále vyšlo perfektně. Já si poslední zápas naopak skvěle užíval z lavičky. Bylo to super.

Jak jste triumf oslavili bezprostředně po zápase?

Všichni jsme se hned po posledním outu seběhli na Matušku a pořádně jsme si zahulákali. Potom jsme si v kabině všichni tak nějak vzájemně gratulovali a samozřejmě padlo i nějaké to šampáňo. To jsme nalili i do poháru.

Probíhaly oslavy i při zpáteční cestě?

Samozřejmě jsme i v mikrobusech popíjeli, ale já jsem dostal trochu nevděčnou úlohu, protože jsem dohlížel na řidiče. On totiž řídil jeden z hráčů.