Jejich kopací technika sice občas zaskřípala, ale přesto si na trávníku ostudu určitě neudělali.
„Honit se za míčem v takovém vedru rozhodně není nic příjemného, ale na druhou stranu to byla zábava,“ usmíval se po posledním zápase udýchaný Janda.
Zdálo se, že si s míčem docela rozumíte…
Janda: Občas si ho zahrajeme třeba před tréninkem, abychom se rozcvičili. I když teď v poslední době spíš chodíme hodně běhat a hrajeme volejbal. Každopádně pořád mi z toho všeho jde nejlíp asi to skákání. (smích)
Mazoch: Fotbal mě vždycky bavil. Tady v Třešti jsem ho hrál vlastně poprvé od mého pádu v Zakopaném, a musím sebekriticky přiznat, že to nebylo ono. Už jsem odvedl i lepší výkon.
Našel by se mezi vámi skokany nějaký opravdový fotbalový talent?
Mazoch: Kdepak, my jsme všichni na stejné úrovni. Nikdo z nás ve fotbale zvlášť nevyniká. Samozřejmě, že někdy se někomu na trávníku něco povede, anebo taky ne. V tom druhém případě mu to pak dáme pořádně znát. (smích)
Účastníte se podobných exhibičních akcí často?
Janda: Teď v létě je to skoro každých čtrnáct dnů. Ale nijak se jim nebráním. Jednak si při tom udržuju fyzičku, a navíc se vždycky parádně pobavím.
Mazoch: Taky občas na nějakou zajdu. Ono jich vždycky bylo hodně, ale od toho mého zranění jich ještě výrazně přibylo.
A jak se nyní vlastně cítíte po zdravotní stránce?
Mazoch: Nemám vůbec žádný problém, všechny tréninky absolvuju na sto procent. Řídím se pokyny trenérů a už se vůbec nezabývám tím, že jsem někdy spadl.
Jenomže pro média je to pořád ještě zajímavé téma…
Mazoch: No právě. Proto bych je chtěl poprosit, aby už se mě na to nikdy neptaly. Pro mě je to minulost, udělal jsem za vším tlustou čáru a dívám se jen do budoucna. Jenomže to jde těžko, když za vámi pořád někdo chodí, abyste mu k tomu něco řekl. Takhle ty nepříjemné vzpomínky nikdy nevymažu.
Dobře, přejdeme k budoucnosti. Jak se těšíte na blížící se sezonu?
Mazoch: Chci se na ni připravit co nejlíp. Jestli se vypravím hned na nějaké větší závody, to se rozhodnu až po prvních skocích. Udělám všechno pro to, aby si mě lidi pamatovali hlavně podle výsledků, a ne jenom proto, že jsem si někde pořádně rozbil držku. (smích)
Janda: No jo, už se to blíží, 11. srpna je první letní Světový pohár. Těším se, ale zároveň mám z toho trošku obavy. Všichni ví, že moje forma loni nebyla nejlepší. Teď se třeba cítím dobře, jenomže… Nikdy nevíte, jak to dopadne.
Říkáte, že startujete už za pár dnů, to bude léto v plném proudu. Nevadí vám se soukat v takovém horku do kombinézy?
Janda: Na závodech je to fajn, skočíte a můžete si ji vysvléknout. Ale v tréninku je to opravdu hodně nepříjemné. Když točíte nějakých šest nebo sedm skoků za sebou, tak jste pak nepředstavitelně splavení.
Mazoch: Já myslím, že každý skokan už si za ty roky zvykl. Pro nás je to život a je úplně jedno, jestli je venku třicet nad nulou, nebo pět pod nulou.
