„Mám smíšené pocity. Není to špatný výsledek, ale spokojený rozhodně nejsem,“ přiznal po návratu z Jutského poloostrova a dodává: „Chyběla kapička štěstí, a mohl jsem mluvit jinak. Musím ale brát v potaz, že jsem poprvé zápasil ve stodvacítce.“

Předchozích pět medailí totiž vybojoval v nižší hmotnosti, a to do 96 kg.

V Herningu měl Švec v prvním kole volno, ve druhém narazil na chorvatského mladíka Antona Doka. Toho udolal už po dvou periodách. „Chorvat byl velmi nepříjemný, je o hlavu vyšší jak já. Prostě dravý borec, samá noha, samá ruka. Duel byl těžký zejména po psychické stránce,“ tvrdí Švec.

Cesta do přímého boje o stupně vítězů potom vedla přes bronzového medailistu z evropského šampionátu Němce Nico Schmidta. „Bylo to hodně vyrovnané utkání. V prvních dvou periodách nikdo bod neudělal, takže se rozhodovalo ve třetí. Po minutě a půl v postoji se losovalo, kdo půjde do parteru. Štěstí měl Nico. Já jsem nedokázal bodovat, ale jsem přesvědčený, že i já bych se v parteru ubránil,“ lituje Švec.

Německý zápasník potom prohrál v semifinále s Američanem Dremielem Byersem, a to shodným výsledkem, jakým předtím zdolal Švece. 2:1 na body. To znamenalo, že českého veterána do oprav, a tedy do boje o bronz, nevytáhne.

„Mít víc štěstí, tak jsem byl nejhůř pátý a možná jsem mohl jít ještě dál. Až na Kubánce Lopeze Nuněze to bylo hodně vyrovnané,“ spočítal si Švec.
Desáté místo šestatřicetiletého zápasníka nepotěšilo, ale motivaci mu rozhodně nevzalo. „Příští rok už to nebude zkoušení, ale normálně se budu soustředit na váhu do sto dvaceti kilo. Bude to klíčový rok, po něm se rozhodnu, jestli vyšší váha může nést ovoce, nebo se mám vrátit do šestadevadesátky,“ říká rázně.

V sázce je totiž poslední olympijský sen, Londýn 2012. Kvůli němu si o čtyři roky prodloužil kariéru. „V roce 2011 budou totiž kvalifikační závody na Londýn, takže pevně rozhodnutý musím být už na konci příštího roku.“

Teď si však odpočine, zregeneruje unavené a opotřebované tělo. A potom se zase s chutí pustí do přípravy.