Jednou z výrazných postav fotbalového krajského přeboru je gólman Okříšek Libor Fiala. V srpnu dvaačtyřicetiletý brankář stabilně patří k tomu nejlepšímu, co se v elitní krajské soutěži nabízí k vidění. „V Okříškách chytám bezmála dvacet let, takže někteří současní spoluhráči už by mohli být mí synové,“ směje se Libor Fiala.

„Myslel jsem si, že čím budu starší, tím to pro mě bude jednodušší, ale opak je pravdou. Na tomto postu, navíc ještě jako kapitán, cítím vůči klukům i celému klubu velkou zodpovědnost,“ vysvětluje zkušený gólman, který ještě končit nehodlá.

„Nijak to neplánuji, co přijde, to přijde. Dokud mě to baví, budu mít i nějakou výkonnost a vydrží zdraví, tak bych rád zůstal. Může ale nastat situace, že ze dne na den skončím, třeba právě kvůli zdraví. Dopředu nad tím však nepřemýšlím.“

V hodně podobné roli jako Fiala vystupuje v dresu florbalistů Žďáru nad Sázavou Petr Tlustoš. Celek, působící ve třetí nejvyšší soutěži, na branky a nahrávky urostlého útočníka, který v letošním roce oslaví čtyřicetiny, stále spoléhá. „Kromě osmi sezon v extraligovém Brně, nastupuji za Hippos už od jeho založení v devadesátých letech minulého století. Čím jsem starší, tím víc si vážím každého zápasu, který můžu odehrát, protože vím, že už nebude dalších pět nebo šest sezon,“ říká ikona Hrochů.

V kabině sice už sedává s o generaci mladšími spoluhráči, moc se toho ale prý nezměnilo. „S kluky mé generace jsme k sobě samozřejmě měli blíže. S těmi dnešními mladými se těžko mohu pouštět do diskuze o tom , co je nového na Twitteru, když pořádně ani nevím, co to je. Ale po sportovní stránce se příliš nezměnilo, ti mladí kluci chtějí i dnes vyhrávat, v tomto jsem určitě měl štěstí,“ těší Tlustoše.

Zajímavou raritou se mohou pochlubit ve fotbalovém oddíle ve Speřicích. Účastníka krajského přeboru totiž trénuje Jiří Holenda, který se na podzim ještě sám na hřišti několikrát objevil. Aby toho nebylo málo, tak v týmu působí i jeho stejnojmenný syn. „To není nic ideálního. Syna trénuji hodně dlouho, protože jsem ho měl už v jeho začátcích v přípravce. Určitě jsem na něj přísnější než na ostatní, protože jeho spoluhráči nesmí cítit, že má nějaké zvláštní výhody,“ vysvětluje jedenačtyřicetiletý kouč, kterého práce s mladými baví.

„Mezi těmi kluky se člověk cítí mnohem mladší, proto mě to tolik baví. Záleží samozřejmě především na vztahu s těmi hráči. Kluci ale mají výbornou partu a táhnou za jeden provaz. V zimě jsem si však dal předsevzetí, že na hřišti se už neobjevím, zahrát si půjdu pouze za béčko.“

Také Holendův devatenáctiletý syn Jiří si uvědomuje, že role otce a syna coby trenéra a hráče má svá úskalí. „Na jednu stranu je to dobré v tom, že všechno můžeme ještě probrat doma. Táta mi řekne vše na rovinu, což se mi líbí,“ začal Holenda mladší pozitivem.

„Na druhou stranu si hodně lidí myslí, že když je mým trenérem otec, jsem tím pádem protěžovaný. Jako trenér však na mě rozhodně vyvíjí mnohem větší tlak, než na ostatní spoluhráče,“ všímá si.

Od svých spoluhráčů v klubu z Pelhřimovska ovšem žádnou zvýšenou rivalitu nepociťuje. „Bereme to tak, že jsem řadovým hráčem jako všichni ostatní. Však na mě táta při zápasech často zakřičí mnohem důrazněji. Uvědomuji si ale, že to z lavičky vidí lépe, takže občas některé situace dohráváme doma, nijak to však nehrotíme,“ dodal Jiří Holenda mladší.

Fotbalový klub v Nové Vsi je vyhlášený dlouhodobě výbornou prací s mládeží. Jedním z posledních důkazů pravdivosti tohoto tvrzení je devatenáctiletý útočník Ondřej Starý, který v základní sestavě účastníka krajského přeboru stabilně nastupuje již čtvrtou sezonu! „Zkraje to pro mě byl nezvyk, všechno bylo mnohem rychlejší, ale byl jsem rád, že jsem dostal příležitost. Kabina mě přijala výborně, vůbec se neřeší, zda je tu někdo mladší,“ potěšilo Starého.