V nedohrané sezoně jste si poprvé v historii zahráli nadregionální soutěž. Byla to velká neznámá?
Ano. Do skupiny bylo nominováno osm týmů z Prahy, Středočeského, Jihočeského kraje a Kraje Vysočina. Byla to pro všechny zúčastněné velká neznámá, protože se týmy navzájem neznaly a náš tým měl poprvé možnost si vyzkoušet zahrát soutěž proti soupeřům mimo Východočeskou oblast. Dále pro náš tým bylo velkou novinkou rozložení zápasů na sobotu a na neděli, tedy jsme absolvovali několik dvoudenních výjezdů s přespáním.

Jak byste novou soutěž zhodnotil?
První polovina sezóny probíhala, až na výjimečně slabé chvilky, bez větších výkyvů. Defakto z celé skupiny nám byly skutečnými soupeři jen tři týmy a to BC Vysočina, BŠ Tygři Praha B a Sokol Vyšehrad, přičemž jsme nestačili pouze na tým z Jihlavy a Tygry. Po celou dobu soutěže, než byla přerušena a následně ukončena, jsme s přehledem jistili třetí, a po postupu BC Vysočina do vyšší soutěže druhé místo. Zklamání ovšem přišlo v půlce sezóny, kdy se ze soutěže zcela odhlásilo družstvo Benešova a Pražští Sokoli na vlastní žádost přešli do druhé skupiny. Tento krok byl pro mnoho zainteresovaných osob nepochopitelný. V jedné skupině narostl počet týmů a ve druhé naopak klesl na pět. Výrazným způsobem se nám tak pokrátil počet zápasů a sezona přestala dávat smysl. Ve finále nám bylo nedávno oznámeno, že se tento ročník vyhodnocovat nebude.

A jak jste spokojený s přístupem hráčů?
Patří jim velký dík, zejména těm, kteří na sobě poctivě dřeli na trénincích a následně tým táhli dopředu. Mezi nejplatnější hráče celé nadregionální soutěže opět patřili Adam Štěpánek, který skončil na druhém místě v celkovém počtu bodů a zároveň byl první ve střelbě tříbodových hodů v počtu 27 košů, dále Matěj Jirák, Mojimír Dočekal a Jan Michal.

Co v této zvláštní sezoně povedlo? 
Za úspěch je třeba považovat, že se podařilo udržet týmového ducha, skvělou partu borců, kteří spolu drží a zejména, že se nedostavila žádná, déle trvající zranění.

A co se naopak nepovedlo?
Vzhledem k předčasně ukončené sezóně a počtu odehraných zápasů se tato sezóna velice těžko hodnotí. Nelze říci, že by se vyloženě něco nepovedlo. Samozřejmě že bych si vzpomněl na spoustu dílčích neúspěchů u jednotlivých hráčů ať v driblinku, obraně, taktiky hry, střelbě a neproměňování jednoznačných košů. Ale to je sport, někdy je prostě den blbec a neuděláte s tím vůbec nic.

Jak jste vůbec v posledních dvou měsících fungovali? Měli kluci nějaké "domácí úkoly", co se týká trénování?
Žádné domácí úkoly jsme nedávali, nikdo nevěděl, co se bude dít a jak dlouho budou opatření trvat. Domnívám se, že většina hráčů včetně rodičů neměla jako prioritu trénink. Všichni jsme se museli seznámit a především reagovat na novou situaci. Ta největší výzva byla zvládnout výuku z domácího prostředí a udržet přemíru nevybité energie na uzdě. U našeho týmu, kdy se někteří hlásí na střední školy a u další části týmu, kdy se jejich vysvědčení bude dokládat o rok později ze stejného důvodu, se jednalo o úkol nezanedbatelný.

Opatření se už uvolnila, jak tedy budete trénovat, jak bude vypadat vaše příprava v nejbližších měsících?
Přestože hráči působící v extralize už své tréninkové dávky dostávají, třebaže jen dvakrát týdně, celý tým se sešel po dlouhé době v pondělí osmnáctého května k lehkému rozjezdu. Pozitivní bylo, že se všichni hráči dostavili, jsou zdraví a natěšení na sebe, takhle dlouhou odluku od sebe nezažili ani při letních prázdninách za posledních osm let. Jak budou tréninky vypadat do budoucna těžko předvídat, vše se bude odvíjet od bezpečnostní situace.