Tomáši jak se stalo, že jste se po dvou letech vrátil do Havlíčkova Brodu?
Od té doby, co jsem skončil ve Francii, jsem byl v kontaktu s Davidem Kozlíkem mladším. Ptal se mě, jestli bych to v příští sezoně nechtěl zkusit tady v Brodě. Samozřejmě jsem byl rád, že mě oslovil. Budu se snažit probojovat se do kádru.

V minulé sezoně jste si vyzkoušel první zahraniční angažmá. Působil jste ve čtvrté nejvyšší francouzské soutěži jako hráč Poitiers. Jak velká to pro vás byla zkušenost?
Byla to pro mě určitě velká zkušenost. Chtěl jsem si zkusit zahraniční hokej. Jsem rád, že jsem si tam mohl dva měsíce zahrát. Hodnotím to jenom pozitivně.

Jaká je úroveň francouzského hokeje? Dal by se třeba srovnávat s tím českým na úrovni krajské nebo druhé ligy?
S českým hokejem bych to asi moc nesrovnával. Je to úplně jiná země a hraje se tam jiný styl hokeje. My jsme hráli vršek tabulky a s týmy z její spodní části to nebylo úplně ono. Když ale přijely týmy z horních pater tabulky, tak si myslím, že to byl docela dobrý hokej.

Jaké bylo místní jídlo?
(směje se) Místní jídlo, to je úplně něco jiného než u nás. Co se týče kvality potravin… Jídlo tam bylo fakt super.

Máte z Francie nějaký silný zážitek, na který nikdy nezapomenete?

Celé ty dva měsíce pro mě byly úplně super. Lidi tam byli úplně jiní než u nás, vůbec se to nedá srovnávat. Na zápasy tam chodilo šest set nebo sedm set lidí a po skončení utkání se s námi pořád fotili. Byli do toho prostě hodně zapálení.

Vy umíte francouzsky, nebo jste komunikoval v angličtině?
Anglicky. Chodili jsme tam sice na francouzštinu, ale učitelka tam mluvila jen francouzsky, takže jsme z toho moc nepochytili. Spíš jsme pochytili v kabině takové ty základní fráze jako pozdravy nebo „Jak se máš?“, takže vyloženě jen takové ty základy. Jinak jsme tam komunikovali v angličtině.

Proč jste ve Francii už dál nepokračoval?
Šel jsem tam s tím, že budu hrát hokej a u toho budu trénovat děti. Byla tam i možnost práce, kterou jsem od začátku chtěl. Bohužel, ani po dvou měsících jsem se k tomu nedostal. Chtěl jsem, ale oni se k tomu nějak pořád neměli, tak jsem řekl, že pokud mi neseženou práci, tak že se prostě sbalím a odjedu. Bohužel mi nic nesehnali, tak jsem se sbalil a jel jsem domů.

Jaké cíle, ať už osobní nebo týmové, si kladete před nadcházející sezonou?
Pokud se nakonec dostanu do týmu, tak si kladu ty nejvyšší cíle. Neříkám, že přímo postup do vyšší soutěže, ale chci udělat co největší úspěch. Aby to k něčemu vypadalo a my i fanoušci jsme z toho měli dobrý pocit.

EDITA VESELKOVÁ, LADISLAV VÁCHA