Největší akce, která se kdy konala nejen v Evropě a České republice, ale také v Havlíčkově Brodě. Mistrovství světa v softballe startuje už dnes…

Nemyslím, že jen já, ale všichni kluci už se na to strašně těšíme. Už jsou to dva roky, co jsme na to začali pořádně připravovat a najednou už je to tady. Já se osobně nemůžu dočkat.

Navíc si zahrajete ve své domovské aréně.

Mně se v Hippos aréně hraje nejlíp. Není moc lepších areálů na hraní. Podle mě to bude úplně jiné, než jsme zvyklí z naší ligy. Snad přijde i hodně lidí. Bude to pro nás nová zkušenost.

Před jakou diváckou kulisou jste nejvíce hrál?

To bylo tak kolem tisíce patnácti set lidí. Podobná návštěvnost bude i na naše domácí zápasy. Co jsem se ptal, tak v Brodě je na sezení 1000 míst a další tisíc až patnáct set na stání. Osobně doufám, že se sejde hodně lidí, protože to je to, proč to hrajeme. Hrajeme pro lidi, a protože nás to baví.

Na kterého soupeře se nejvíce těšíte?

Já se těším na všechny zápasy. Každý bude výjimečný. Hned první odehrajeme proti sedminásobnému mistru světa z Nového Zélandu. Bude to pro všechny zážitek. Pak hrajeme s Japonskem v Havlíčkově Brodě. Proti nim se mi hraje dobře.

Ani ne cílem, ale velkým přáním je na domácím šampionátu vylepšit zatím nejlepší české umístění, kterým byla šestá příčka. Máte něco slíbeného, kdy ž se to podaří?

Nevím o tom. V zimě jsme se bavili, že když se podaří medaile, tak hlavní trenér si nechá něco vytetovat. Ale nevím, jestli to ještě platí (smích). Ovšem kdyby to dopadlo, tak to pro nás bude takový zážitek, že už bychom ani nic nepotřebovali.

Říká se, že zbytek světa je úplně jinde než Evropa. Je to tak?

Je tam velký výkonnostní skok, ale my z Česka jezdíme do Ameriky na letní turnaje, kde se můžeme potkávat s těmi nejlepšími hráči. Troufám si říct, že nejlepší světové hráče známe a odehráli jsme proti nim nespočet zápasů. Už to pro nás nebude taková změna.

Co jste si z Ameriky vzal? V čem vám pomohla?

Byla to zatím největší a nejlepší softballová zkušenost, jakou jsem měl. Největší věc, co jsem si přivezl, bylo psychické nastavení. Když jsme jezdili na světové akce, tak jsme nevěřili, že se můžeme rovnat s těmi nejlepšími. Ovšem teď už jsem přesvědčen, že patříme do světového softballu a vše se rozhodne až na hřišti.